POLITOLOGIE

POLITOLOGIE

1. ÚVOD

1.1 Definice politologie

Politologie (někdy též politická věda) je společenská věda o politice. Zabývá se fungováním státu, variantami politických systémů, mocenských a vládních institucí, politickým chováním lidí atd. Je jednou z nejmladších společenských věd, na univerzitní úrovni se mimo USA objevuje až po 2. sv. válce. Původně byla součástí filozofie. Někteří z filozofů se také vyjadřovali k problematice fungování a pojetí státu a hledali ideální státní uspořádání.

Název politologie je složen ze dvou slov: polis je označení řeckého městského státu, logos dnes znamená v přeneseném významu vědecké pojetí problému.

1.2 Přístupy v politologii

V politologii se uplatňují tři základní přístupy: empiricko - analytický, historicko – dialektický a ontologicko - normativní.

Empirická (někdy také pozitivní nebo deskriptivní) politologie popisuje politickou realitu. Vychází z výzkumů a z pozorování, které potom zobecňuje. Klade důraz na neutralitu vůči zkoumanému objektu. Pozitivní politologie převažuje především v USA.

Historicko – dialektická (někdy také kriticko–dialektická) politologie se orientuje na hledání norem z pohledu historického vývoje

Normativní politologie vychází spíše z filozofie. Zabývá se hodnocením stavu společnosti, pokouší se nalézt a zdůvodnit jakýsi ideální stav. Normativní politologie se vyvíjí především v Evropě.

1.3 Vztah politologie k ostatním společenským vědám

Mezi politologií a ostatními společenskými vědami můžeme vypozorovat úzké propojení. Spojení je zvláště patrné v případě filozofie (mnoho filozofů bylo zároveň i politickými teoretiky), sociologie (podobná situace), historie (historické okolnosti ovlivňují politické myšlenky a události současnosti) a ekonomie (politik zasahuje podstatným způsobem do ekonomické sféry).

1.4 Členění a předmět politologie

Do všeobecného rámce politologie můžeme začlenit politickou teorii (dějiny pol. teorií), politické instituce (ústava, forma vlády...), strany, skupiny, veřejné mínění a vědu mezinárodních vztahů.

1.5 Metody politologie

Metodologie představovala vždy slabou stránku politologie. Metody práce byly přejímány z jiných vědních oborů (historie, ekonomie). V současnosti převažuje komparativní metoda, doplněná systémovou analýzou (popisuje vztahy mezi institucemi, skupinami, médii atd.) a tzv. moderní analýzou politiky (pracuje s kategorií politický aktér, propojení aktérů nazývá politickými sítěmi, ty vznikají v politickém prostoru).

2. STÁT

2.1 Definice státu, legalita a legitimita

Jasná, všemi subjekty mezinárodně uznávaná definice státu neexistuje. Max Weber definoval stát jako monopol na legální užití moci. Za ideální je z hlediska politologie považováno politické uspořádání, tedy stát s monopolem na legální i legitimní užití fyzické moci, ustanovování zákonů a prosazování práva.