POLITOLOGIE

Výsledky voleb do Senátu: ODS - 49,1 %, ČSSD - 31,8%, KDU-ČSL - 9,4 %, ODA - 5,2 %, KSČM – 2 %, DEU – 2 %.

Oproti posledním volbám je nejpatrnější příklon voličů k ČSSD. Zemanovi se podařilo zaujmout voliče malých středových stran a ty, kteří věděli pouze to, že nechtějí volit ODS (protože nebyli spokojeni s dosavadní situací) a komunisty (protože návrat do dob socialismu už nechtěli vůbec). ČSSD tak zůstala jen tři procenta za ODS.

Rok 1997 je rokem ekonomického zvratu. Stávkovali železničáři, ve stále vyšší míře pokračovalo tunelování podniků, provalily se první aféry kolem financování politických stran, ke kterým strany nezaujaly rozhodná stanoviska (naopak se snažily, aby se na všechno co nejdříve zapomnělo), v důsledku toho vláda rychle ztratila důvěru lidí (za tři měsíce z 50 na 38 %). Rostlo napětí mezi premiérem Klausem a prezidentem.

Z ODS odešli někteří členové, kteří nesouhlasili s mlčením okolo finančních afér a založili vlastní politickou stranu - Unii svobody (US).

Stále větší problémy roku 1997 vedly k rozpadu vládnoucí koalice. Byla jmenována vláda Josefa Tošovského (do té doby guvernéra ČNB), která vládla do mimořádných voleb v roce 1998.

Výsledky voleb v mimořádných volbách v roce 1998: ČSSD - 32,3 %, ODS - 27,7 %, KSČM – 11 %, KDU-ČSL 9 %, US - 8,6 %, SPR-RSČ 3,9 %, DŽJ - 3,1 %.

Z výsledků těchto voleb byl největším překvapením odchod pravicových republikánů z parlamentu (nedosáhli potřebné pětiprocentní hranice). Vyrovnaný volební výsledek ODS a ČSSD byl očekáván. Obě dvě strany si mezi sebou podpisem opoziční smlouvy rozdělily nejdůležitější funkce ve státě. Miloš Zeman, šéf sociálních demokratů, se stal premiérem a sestavil sociálně demokratickou vládu. Šéf ODS Václav Klaus obsadil místo předsedy Poslanecké sněmovny, jeho kolegyně Libuše Benešová zasedla v předsednickém křesle Senátu.

Malé politické strany se pokusily na přelomu tisíciletí posílit svůj význam vytvořením čtyřkoalice US, KDU-ČSL, Občanské demokratické aliance (ODA) a Demokratické unie (DEU). Rozpory uvnitř čtyřkoalice však zapříčinily ztrátu důvěryhodnosti u občanů a parlamentní volby v roce 2002 se staly opět soubojem ODS a ČSSD. Sociální demokracie je vyhrála se ziskem 30 %, ODS byla opět druhá s 24 %. Čeští komunisté se stali se ziskem téměř 19 % třetí nejsilnější parlamentní stranou.

V dubnu roku 2002 stanul v čele ČSSD Vladimír Špidla, jehož snahy vnímají politologové jako pokus o přetvoření sociální demokracie v moderní levicovou stranu západoevropského typu. Špidla sestavil koaliční vládu sociání demokracie, KDU-ČSL a sloučené US-DEU. Pro US-DEU to byla přímo vražedná sestava. Strany, které se prezentovaly jako možná alternativa ODS, spoluprací se sociální demokracií ztratily poslední sympatie voličů a ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004 zcela propadly. Silně ovšem ztratila i sociální demokracie (8,8 % odevzdaných hlasů). Špidlův pokus o reformu strany byl vnímán jako příčina volebního debaklu. Následovala vnitrostranická krize, demise Špidly a jeho odchod na post eurokomisaře, finanční aféry nového předsedy strany Stanislava Grosse a vleklá vládní krize, kterou ukončily až parlamentní volby v roce 2006.