POLITOLOGIE

Parlament se nazývá Spolkové shromáždění. Jeho první komora – Národní rada (Nationalrat) má 200 členů, kteří jsou voleni poměrným volebním systémem. Poslanci vykonávají vedle svého mandátu i svá povolání.

Druhá komora se nazývá Stavovská rada (Ständerat), každý kanton v ní má dva zástupce. Volby do Stavovské rady jsou organizovány převážně většinovým systémem.

Vláda - Spolková rada (Bundesrat, Conseil federal) má sedm členů. Jsou voleni Spolkovým shromážděním na čtyři roky. Vláda si ze svého středu na jeden rok vybírá prezidenta jako „prvního mezi rovnými“ (primus inter pares). Prezident nedisponuje žádnými zvláštními pravomocemi a vykonává i svou dosavadní ministerskou funkci.

12.7 Politický systém ČR

12.7.1 Volby v historii

12.7.1.1 Habsburská monarchie

Do roku 1848 bylo Rakousko absolutní monarchií. První moderní volby se konaly v českých zemích v roce 1848. Ústavodárný sněm, který z voleb vzešel, pracoval ve Vídni a Kroměříži, byl ovšem císařem po necelém roce rozpuštěn.

Únorová ústava z roku 1861 a následující stanovovaly volby do poslanecké sněmovny – Říšské rady a do sněmů jednotlivých korunních zemí. Horní, tzv. Panská sněmovna Říšské rady byla nevolená, skládala se z dědičných šlechticů, představitelů církve a osob jmenovaných císařem. Volilo se ve čtyřech kuriích – velkostatkářské, městských obcí, obchodních a živnostenských komor a venkovských obcí (tzv. Schmerlingova volební geometrie). Volit mohla jen menšina občanů a jejich hlasy neměly stejnou váhu. Od roku 1897 byla zavedena pátá, všeobecná kurie, která rozšiřovala volební právo na všechny muže starší 24 let, do té doby bez volebního práva.

Podle v zásadě všeobecného a rovného hlasovacího práva se v českých zemích volí od roku 1907. Kurie byly zrušeny. Volit mohli pouze muži (od 24 let), ženám se možnost volit dostalo až v roce 1920. Volilo se většinovým systémem.

12.7.1.2 První republika

Ústava ČSR z roku 1920 stanovovala existenci Poslanecké sněmovny (volili občané od 21 let na šestileté volební období) a Senátu (od 25 let, osmileté). Volební účast byla povinná, volit nemuseli pouze občané nad 70 let a nemocní. Volilo se poměrným systémem. kandidátní listiny byly přísně vázané, což znamenalo, že neumožňovaly voličům měnit pořadí kandidátů nebo škrtat jejich jména na volebních lístcích. Politická strana tak mohla kontrolovat obsazení konkrétních míst konkrétními osobami. Tzv. volební rezervy znamenaly, že kandidát se po případném vystoupení ze strany musel vzdát mandátu.

12.7.1.3 Situace po druhé světové válce

Již volby v roce 1946 předznamenávaly, co bude brzy následovat. Politické spektrum bylo omezeno, strany napravo od středu byly pro údajnou spolupráci s nacisty vyloučeny z politického života. Voliči mohli vybírat jen ze čtyř stran sdružených v tzv. Národní frontě. Volit bylo povinné, za neúčast na volbách mohl být uložen trest odnětí svobody až na jeden měsíc a peněžitá pokuta 10 000 korun.