POLITOLOGIE

Navrhovat zákony může vláda, Spolkový sněm a jeho části a Spolková rada. Spolková rada má právo vyjadřovat se k přijímaným zákonům. Její nesouhlas může být u některých zákonů přehlasován Spolkovým sněmem, u některých ne. Rozlišení zákonů je předem dáno.

12.5 Politický systém Itálie

Politický systém Italské republiky je příkladem parlamentní demokracie s prvky přímé demokracie. Pro republikánský systém se Italové rozhodli v referendu, které se konalo v červnu roku 1946.

Italský parlament (Parlamento) má dvě komory. Sněmovna poslanců (Camera dei Deputati) má 630 členů, z nichž 475 je voleno přímo na čtyři roky a 155 je voleno volitelským sborem podle systému regionálního proporciálního zastoupení na období pět let. Do Senátu (Senato della Repubblica) se volí 315 senátorů, z nichž 232 je voleno přímo a 83 je voleno volitelským sborem na základě regionálního proporciálního zastoupení na pět let. V Senátu také zasedá devět doživotních senátorů z řad předních politiků. Minimální věk poslance je 25 let, senátora 40 let.

Prezidenta volí na sedm let parlament spolu s 58 představiteli regionů. Kandidát musí získat dvě třetiny hlasů, po třech neúspěšných volbách stačí prostá většina. Minimální věk prezidenta je 50 let. Prezident může rozpustit parlament nebo jenom jednu komoru parlamentu, jmenuje premiéra, na návrh premiéra jmenuje ministry. Vláda musí do deseti dnů získat vyjádření důvěry od parlamentu.

Účast na volbách je považována za občanskou povinnost. Neúčast není trestána, ale nebývá zvykem. Nesouhlas s kandidáty se vyjadřuje vepsáním nepatřičného doplňku.

Zákony může navrhovat vláda, poslanci, senátoři a jejich skupiny a regionální rady. Zákonodárnou iniciativu můžou mít i voliči, pokud se jim podaří sebrat 50 000 podpisů. Na žádost 500 000 voličů nebo pěti regionálních rad může být vyhlášeno referendum. Referenda se musí účastnit většina voličů a pro změnu musí být většina zúčastněných. Referendum se nesmí týkat rozpočtu, amnestie a mezinárodních smluv.

Ústavní soud má 15 členů. Pět je jmenováno prezidentem, pět soudy a pět voleno parlamentem.

12.6 Politický systém Švýcarska

Švýcarsko je známé jako země s nejširším uplatněním přímé demokracie na světě. Suverenita lidu není vykonávána žádným reprezentativním orgánem, ale přímo lidem. Prakticky to znamená, že veškeré zákony a podstatná rozhodnutí (především finančního rázu) musejí být schváleny referendem. Referenda se dělí podle účasti na federální, kantonální a místní, podle povinnosti uskutečnění na povinná a fakultativní (povinná v tom smyslu, že se musejí uskutečnit). Federální referendum musí požadovat 100 000 voličů. Švýcaři hlasují v referendech průměrně čtyřikrát až šestkrát ročně.

Švýcarsko má federativní systém, který zahrnuje 26 kantonů.