POLITOLOGIE

Druhým případem je kombinace státního a soukromého vlastnictví. Smyslem takového řešení je zachovat výhody předchozího systému a zároveň odstranit jeho nevýhody.

Poslední možnou variantou je informační monopol státních sdělovacích prostředků. V takovém případě lze jen těžko mluvit o objektivní informovanosti. Sdělovací prostředky zde spíše pomáhají vládnout, jejich úkolem je chválit nebo mlčet.

10. VEŘEJNÉ MÍNĚNÍ A POLITIKA

10.1 Definice veřejného mínění

Veřejné mínění je definováno jako názor na různé jevy celospolečenského - veřejného života. Nejde tedy o mínění veřejnosti, ale vždy o názory jednotlivce. Přesto se můžou na reprezentativním vzorku zjišťovat převažující názory, které jsou potom vydávány za „veřejné mínění“.

10.2 Projevy veřejného mínění

Veřejné mínění se může projevovat různými způsoby. Mezi nejčastější patří přímé akce (blokády, demonstrace) a výzkumy veřejného mínění, prováděné specializovanými agenturami.

Míra uplatnění veřejného mínění závisí na povaze politického systému. Autoritativní politické systémy si mohou dovolit veřejné mínění bojkotovat.

Veřejné mínění má několik vrstev. V nejhlubší vrstvě jsou to názory navenek neprojevované, s nejsilnější motivací a odezvou. Veřejným vyjádřením takových myšlenek ve volebním programu dosáhne politická strana téměř jistě úspěchu.

Druhou vrstvu tvoří názory prezentované v soukromí, uvnitř vlastní sociální skupiny, v běžném osobním styku. Jsou obyčejně autentické, i když v nich může být přítomen prvek snahy zalíbit se posluchači.

Horní vrstvu tvoří názory prezentované v hromadných sdělovacích prostředcích. Pakliže se příliš odliší od vlastního mínění posluchače, můžou být chápány jako propaganda a stávají se nedůvěryhodnými.

11. POLITICKÁ KULTURA

11.1 Definice politické kultury

Uznávané a odmítané vzorce chování jsou fixovány i v politickém životě. Označujeme je termínem politická kultura.

11.2 Politické chování

Politická kultura se manifestuje politickým chováním. Stejně jako se jedinec začleňuje do společnosti socializací, dochází i k jeho začleňování do politického života politizací. Znamená to, že si osvojuje pravidla a vzorce chování, která mu dovolují účastnit se politického života a která svým charakterem vycházejí z existenčních předpokladů jedince, nejsou tedy v celé společnosti stejná. V jedné politické kultuře tak bývá obsaženo několik subkultur, založených na sociálním dělení společnosti, ale také na náboženských tradicích, jazykové komunitě, rase, jazykové komunitě, rase a dalších faktorech.

Politickou kulturu ovlivňuje celá řada různých jevů a událostí. Radikální změnu politické kultury obvykle vyvolávají sociální revoluce. Důležité jsou i vztahy země se zahraničím (především hrozba napadení ze sousedního státu), válečné konflikty a momentální forma politického systému (jeho tendence k demokratičnosti nebo totalitě).