POLITOLOGIE

Neorganizované nátlakové skupiny jsou někdy označovány také jako latentní. Za normálního stavu se neprojevují, za politicky příhodných okolností vytvářejí velice efektně pracující skupinu. Lidé v neorganizované skupině jsou si obyčejně blízcí náboženstvím, kulturou nebo rasou.

8.4 Lobbing

Nátlaková skupina může pracovat metodou lobbingu. Termín lobbing je odvozen od praxe, kdy jednotlivci nebo skupiny usilovali o rozhovor s premiérem nebo ministry v předpokoji (anglicky lobby).

Dnešní praxe spočívá obyčejně v tom, že penzionovaný vyšší státní úředník nebo politik nabídne své služby soukromému sektoru. Protože obvykle osobně zná členy vlády, dokáže využít známostí k ovlivnění politika ve prospěch svého klienta.

Lobbismus se stal akceptovanou součástí politického procesu. Podle některých autorů omezuje samostatnost rozhodování veřejného činitele, jiní ho chápou jako zdroj informací.

9. HROMADNÉ SDĚLOVACÍ PROSTŘEDKY

9.1 Úkol sdělovacích prostředků

Sdělovací prostředky z hlediska politologie slouží jako prostředek spojení občanů a jejich politické reprezentace. Zastupitelský systém byl původně založen na osobní znalosti s voličem. S rozšiřováním volebního práva se osobní znalost kandidátů stala nemožnou. Obraz kandidáta tak začaly vytvářet sdělovací prostředky.

9.2 Formy politické komunikace

Politická komunikace má různé formy. Od politika k občanovi jsou směřovány různé projevy, tiskové konference, projevy tiskových mluvčích atd. Naopak směřují dopisy vydavatelům novin, různé otevřené dopisy, petice a výzkumy veřejného mínění. Sdělovací prostředky mají plnit úlohu neutrálního komunikačního kanálu.

9.3 Vliv sdělovacích prostředků

Otázkou zůstává, nakolik jsou hromadné sdělovací prostředky schopny ovlivnit názory lidí. Empirické výzkumy ukazují, že minimálně. Lidé mají tendenci vybírat si ze zpráv takové, které podporují jejich dosavadní názor na věc. Zprávy, které to nedělají, vytěsňují.

Významnou roli ve vnímání zpráv má pořadí zprávy v informačním toku. Pozornost lidí během sledování zpráv nezůstává konstantní. Žurnalisté mohou upřednostňovat jeden druh zpráv (pozitivní, negativní) a tím podporovat vládní stranu nebo opozici. Velkou roli také hraje výběr jazykových prostředků (zřejmý je rozdíl, pokud použijeme výraz válka nebo vojenská kampaň, bojovník za svobodu nebo terorista, zdražení nebo narovnání cen, propouštění nebo zeštíhlení firmy, jedovatý nebo neodpovídající normě), výběr scén dokumentujících nějakou událost, konfliktní ráz zprávy atd.

9.4 Formy vlastnictví sdělovacích prostředků

Zajímavou otázkou zůstává vlastnictví hromadných sdělovacích prostředků. V praxi se můžeme setkat se třemi různými modely.

V prvním případě jsou všechny sdělovací prostředky soukromé. Stát pouze uděluje licence na jejich provozování. Nevýhodou tohoto řešení je závislost sdělovacího prostředku na inzerci.