POLITOLOGIE

Formálně zůstala v platnosti ústava z roku 1920. Senát nebyl znovu ustaven. Nefungoval Ústavní soud.

Po převratu v únoru roku 1948 se snad o volbách ani nedá mluvit. Byla vytvořena jednotná kandidátka Národní fronty, jeden „volební“ lístek, jehož alternativou byl bílý lístek. Vhodit bílý lístek nebo jen odebrat se za zástěnu bylo považováno za nesouhlas s provedenými změnami. Takový odvážný volič (ostatně jich moc nebylo, pro jednotnou kandidátku hlasovalo víc než 99% voličů) musel počítat s problémy v zaměstnání i v místě bydliště.

V roce 1969 se Československo stalo federací s dvoukomorovým parlamentem – Federálním shromážděním.

12.7.2 Současnost

Česká republika je zastupitelskou parlamentní demokracií s možným užitím přímé demokracie a unitárním státem. Lid je podle ústavy zdrojem veškeré moci.

Legislativní moc v ČR má Parlament, tvořený dvěma komorami – Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců na čtyři roky principem poměrného zastoupení, do Senátu 81 senátorů dvoukolovým (v případě získání nadpoloviční většiny odevzdaných hlasů se druhé kolo v obvodu nekoná) většinovým systémem v jednomandátových obvodech na šest let, přičemž se každé dva roky volí 1/3 senátorů. Poslanci i senátoři můžou být libovolně znovuzvoleni. Kandidát na poslance musí mít minimálně 21 let, kandidát na senátora 40 let. Volby jsou všeobecné, tajné, rovné a přímé, volit může každý občan, kterému je minimálně 18 let.

Politická strana, která chce mít zastoupení v Poslanecké sněmovně, musí získat minimálně 5% odevzdaných platných hlasů.

Návrhy zákonů může podat poslanec, skupina poslanců, vláda, Senát nebo zastupitelstvo kraje. Návrhy zákonů projednává sněmovna ve třech čteních. Senát má na posouzení zákona 30 dní. Veto Senátu i prezidenta může být přehlasováno 101 hlasem.

Právo interpelovat má poslanec.

Exekutivní moc má vláda a prezident.

Vláda se skládá z předsedy, místopředsedů a ministrů. Po volbách do Poslanecké sněmovny pověří prezident sestavením vlády zpravidla předsedu vítězné politické strany, není to ale zákonem stanoveno. Členové vlády jsou jmenováni na návrh předsedy vlády. Člen vlády nemůže být současně ústavním soudcem. Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně, potřebuje vyslovení důvěry, při vyslovení nedůvěry musí podat demisi.

Prezident ČR je volen na návrh alespoň deseti poslanců nebo senátorů na pět let parlamentem na společné schůzi obou komor. Volba může proběhnout ve třech kolech. Ke zvolení potřebuje hlasy nadpoloviční většiny v obou komorách. Není z výkonu funkce odpovědný, ale může být souzen na základě žaloby Senátu pro velezradu. Trestem může být ztráta úřadu a způsobilosti ho znovu nabýt. Prezident může být zvolen dvakrát. Prezident samostatně jmenuje a odvolává premiéra a na jeho návrh členy vlády, rozpouští Poslaneckou sněmovnu, má právo suspenzivního veta, právo udělovat milost a vyhlašovat amnestii, jmenovat soudce, na deset let ústavní soudce, na šest let členy Bankovní rady ČNB, na devět let prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu a vyhlašovat volby do Poslanecké sněmovny a Senátu.