Komprace ČR a Belgie

vyvrcholil  v  revoluci  a  roku  1830  se  Belgie  stala  nezávislou  a  neutrální  konstituční  monarchií. 

Sedm měsíců po osamostatnění byla přijata první ústava. Panovník, král Leopold I. Belgický, na-

stoupil na trůn 21. července 1831. 

Ústava  zaručovala  dosti  liberální  a  demokratický  systém  vlády a odvolávající se výrazně 

na anglické a francouzské právní experty a filosofy 18. století. Při jejím vytváření byl kladen důraz 

na přednostní definování institucí a jejich funkce a nikoli na vymezení cíle jejich existence. V insti-

tucích, tedy v přesném vymezení jejich pravomocí, byla hledána rozhodující jistota a záruka další-

ho svobodného vývoje. Podle ústavy státní moc tvořil král, parlament a vláda. Panovníkova moc 

byla  odvozena  podle  ústavního  textu.3   I přes její drobné změny, některé prvky jsou zachovány 

až dodnes, například způsob revize ústavy.  

V letech 1970 až 2001 proběhla federalizace Belgie. Tento proces můžeme rozdělit do pěti 

etap.  První  byla  v roce  1970  zanesením  do  ústavy  princip  „kulturních  společenství“  (vlámské, 

frankofonní a  germafonní) a tři územní „regiony“. O deset let později vymizelo slovo „kulturní“ 

a všechna  společenství  a  regiony  si  zřídili  své  vlastní  „rady“  (parlamenty)  a  „exekutivu“ (vlády). 

Později si i Region Brusel (hlavní město) zřídil vlastní parlament i vládu a současně byla regionům 

předána pravomoc nad veřejnými pracemi, dopravou, společenstvím a působnost v oblasti vzdělá-

vání.  V roce 1993 se  do  ústavy  dostala  formulace,  že  „Belgie  je  federální  stát,  který  se  skládá