Občanské právo - absolutní majetková práva - věcná práva

20. Občanské právo: absolutní majetková práva – věcná práva

Absolutní

• Věcný

• Takový právní vztah, z něhož vzniká subjektivní právo určitému subjektu, zatímco ostatním, konkrétně neurčeným subjektům, vzniká povinnost zdržet se neoprávněných zásahů do tohoto subjektivního práva

• Dědické právo, věcná práva

• Kogentní právní normy

• Jen zákon stanoví, která práva k majetku jsou absolutní

• Taxativní výčet, nelze rozšiřovat

X Relativní

• Závazkový

• Takový právní vztah, který vzniká mezi konkrétně určenými subjekty, přičemž oprávnění jedné strany vztahu odpovídá právní povinnosti druhé strany

• Závazky z právních jednání, ze smluv a z deliktů

• Dispozitivní PN

• Působí mezi stranami = inter partes

Věcná práva

Mezi ně řadíme:

1. Držba

2. Vlastnictví

3. Spoluvlastnictví

4. Společné jmění manželů

5. Věcná práva k cizím věcem

6. Správa cizího majetku

• Ustanovení OZ o věcných právech se použijí na věci hmotné i nehmotné, na práva jen pokud to je jejich povaha připouští a neplyne-li něco jiného ze zákona

• Pokud je do veřejného seznamu /např. katastr nemovitostí/ zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje

1. Držba

Držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe

Nejčastěji je držitelem vlastník

Předpoklady držby:

• Faktické ovládání/nakládání s věcí určitou osobou

• Nakládání s věcí /či majetkovým právem/ jako kdyby byla moje vlastní

Držba řádná – zakládá se na právním původu

Držba poctivá – subjekt má přesvědčivý důvod, že mu náleží právo, které vykonává

Držba pravá – nebyla získána svémocně, lstí, potajmu apod.

1. Vlastnictví = Neomezené právní panství člověka nad věcí

Předmět a obsah vlastnického práva

Vlastnictví = vše, co někomu patří, všechny jeho hmotné i nehmotné

Vlastník má právo se svým vlastnictvím libovolně nakládat a jiné osoby z něj vyloučit v mezích právního řádu – absolutní neomezená povaha vlastnictví

Právo vlastníka není neomezené – končí tam, kde začíná právo jiného

Vlastníku se nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit

Poctivý držitel smí v mezích právního řádu věc:

• Držet

• Užívat

• Požívat

• Nakládat – disponovat (úplatně či bezúplatně)

A není z toho nikomu odpovědný

Nabývání vlastnictví

1. Původní
   = originární
   - nabyvatel neodvozuje své vlastnictví od předchozího vlastníka
   - př. zhotovení věci (první majitel – postavení domu)

2. Odvozené

= derivátní

- odvozuje se od předchozího vlastníka

- př. dědění, kupní smlouva

Převod vlastnického práva

= na základě právního jednání, projevuje vůle př. kupní smlouva, darovací smlouva

Přechod vlastnického práva

= na základě jiných právních skutečností, nezávisle na vůli dosavadního vlastníka, př. rozhodnutím