puvodni-TEORIE STATU A PRAVA

TEORIE STÁTU A PRÁVA

1. PRÁVNÍ VĚDY, TEORIE PRÁVA

1.1 Právní filozofie

Teoretický základ právní vědy představuje právní filozofie, nazývaná také obecná teorie práva. Zabývá se analýzou vzniku a vývoje práva, podstatou a strukturou práva, dále rozborem vztahu práva k morálce, politice, náboženství, ekonomice a jiným sociálním jevům.

Do oblasti právní vědy náleží i zkoumání obecných právních kategorií a institucí a řešení metodologických otázek.

1.2 Teorie práva

Právo je soubor pravidel sloužících k organizaci a řízení společnosti. Stát právem upravuje pouze takové vztahy, u nichž je nutné poskytovat jejich účastníkům právní jistotu a ochranu.

Právem neupravené společenské vztahy se posuzují podle morálních norem. Právo je tak minimem morálky (I. Kant). Nedostatek morálky ale nelze nahradit právními normami. Právní normy přijaté v rozporu s obecnou morálkou se prosazují obtížně, prakticky neúspěšně (např. omezení rychlosti motorových vozidel).

Z hlediska teorie práva hovoříme o třech základních právních systémech (kulturách) - kontinentálním, angloamerickém a islámském, existují ale i další (např. hinduistický).

1.2.1 Kontinentální systém

Je užíván v západní Evropě, Latinské Americe, na Blízkém i Dálném Východu, v bývalých francouzských a belgických koloniích v Africe. Klade důraz na právo psané (lex scripta), obyčejové právo je nanejvýš subsidiárním pramenem. V podstatě vylučuje soudcovskou tvorbu práva (vliv na utváření práva má však prostřednictvím interpretace rozhodnutí vyšších soudů). Nejvýznamnějšími kodifikacemi je francouzský Code Civil (1804), rakouský ABGB (1811) a německý občanský zákoník (1896).

1.2.2 Angloamerický systém

Je užíván ve Velké Británii, bývalých anglických koloniích a v USA. Klade důraz na soudcovské právo. Základním pramenem je soudní precedens, tedy jakékoli předchozí rozhodnutí, podle něhož se postupuje při řešení obdobých případů později. Právní akt státního orgánu, zpravidla soudu, výjimečně správního orgánu tak má povahu pramene práva, nabývá obecné závaznosti pro všechny budoucí případy stejného druhu.

1.2.3 Islámský systém

Je úzce spjat s náboženstvím, islámské právo chápe Boha jako jediného zákonodárce. Prmenem je boží právo šaría. Mezi zásady náleží taklíd - nemožnost doplnit, měnit nebo rušit islámské právo.

2. POZITIVNÍ PRÁVO, PŘIROZENÉ PRÁVO

2.1 Pozitivní právo

Termínem pozitivní právo označujeme platné právo. Je to tedy souhrn právních norem platných v daném časovém období. Pozitivní právo nemůže postihnout všechny situace, které mohou v životě nastat. Z tohoto důvodu se v moderních právních řádech připouští rozhodování státních orgánů aplikujících právo na základě zásady dobrých mravů či poctivého jednání.