puvodni-TEORIE STATU A PRAVA
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Odpovědnost je nutnost nést následky za spáchaný právní delikt - jednání nebo opomenutí. Základem je povinnost podrobit se sankčním následkům stanoveným právní normou. Funkce právní odpovědnosti je satisfakční, represívní a preventivní.
Právní odpovědnost vyplývá ze způsobilosti k protiprávním úkonům. Snášení sankcí za vlastní protiprávné jednání tedy neplyne z přiznání zodpovědnosti k právním úkonům.
11. VZTAH PRÁVA A STÁTU, PRÁVNÍ STÁT
Mezi právem a fungováním státu je úzký vztah. Stát vystupuje současně jako tvůrce práva, realizátor práva i adresát právních norem, tedy musí se sám řídit právními normami, které vydal.
Už od starověku se hovoří o primátu práva nad státem. Stát může dělat jen to, co mu právo dovoluje, činnost státu musí mít právní základ.
Idea právního státu se postupně vyvíjela s následujícími základními principy:
1) garance základních lidských práv a svobod;
2) princip ústavnosti a zákonnosti;
3) existence politického pluralismu;
4) existence právních záruk proti možnosti zavedení autoritativní vlády (uplatnění mechanismu dělby moci);
5) požadavek právní jistoty (pokud dojde k porušení právní normy, budou uplatněny jen odpovídající sankce, sankce nemohou být uplatněny, pokud norma porušena není);
6) svrchovanost lidu (legitimním zdrojem státní moci je lid);
7) vázanost státu jeho mezinárodními závazky.
Základem právního státu je kvalitní právní řád a jeho aplikace a interpretace způsobem, který navozuje důvěru v právo a právní jistotu. V právním státě má stát mocenský monopol, tzn., že pouze stát smí prostřednictvím svých orgánů vynucovat dodržování práva. Jako každý nástroj lze i právo zneužít, v minulosti došlo k potlačení či dokonce likvidaci celých skupin obyvatelstva státu právě přijetím některých zákonů.
12. STÁTOPRÁVNÍ ZÁRUKY A STRUKTURA PRÁVNÍHO STÁTU
12.1 Definice státu, legalita a legitimita
Stát můžeme definovat jako politické uspořádání lidské společnosti, které má monopol na legální i legitimní užití fyzické moci, ustanovování zákonů a prosazování práva.
Legalita (česky zákonnost) je stav, který je v souladu s právem, je to jednání v rámci zákonů (opakem je ilegalita). Legalita je základem chápání pojmu právní stát, v němž jsou státní správa i vládce postaveni pod zákony.
Legitimita, legitimnost (oprávněnost) je obecný souhlas osob s tím, co odpovídá zákonu, s tím, co z něho vyplývá. Má vyšší, etický základ.
Ústavní teorie rozlišuje dva způsoby legitimity: 1) dynastickou legitimitu, založenou na autoritě monarchy; 2) demokratickou legitimitu, založenou na moci lidu.
Různé politické systémy si vytvářejí vlastní zdůvodnění legitimity, např. vláda „z Boží milosti“, vláda založená na „přirozeném právu“, „společenské smlouvě“ nebo vláda založená na „diktatuře dělnické třídy“ – tzv. lidové demokracie.