puvodni-TEORIE STATU A PRAVA

Hlasování je podmínkou ke schválení zákona Sněmovnou i Senátem. zákon podepisuje prezident, předseda Sněmovny a předseda vlády.

Poslední fází je publikování ve Sbírce zákonů, tím nový předpis nabývá platnosti.

14. PŮSOBENÍ PRÁVA VE SPOLEČNOSTI

V kulturně vyspělém právním státě se prosazuje zákonnost, tedy důsledné dodržování právního řádu. Zákonnost je závislá především na dobré znalosti právních norem a na přesvědčení o nutnosti je dodržovat. V úsilí o zajištění zákonnosti s uplatňují dvě zásady:

1) rovnost před zákonem;

2) neznalost zákona nikoho neomlouvá.

Znalost právního řádu se nazývá právní vědomí. Vysoké právní vědomí je z hlediska státu žádoucí, neboť neznalost zákona neomlouvá.

14.1 Právní domněnka

Právní domněnka je konstrukce užívaná v právu, jíž se za určitých okolností v zájmu právní jistoty presumuje (předpokládá) právní skutečnost, o níž není jisto, zda nastala.

Rozlišuje se domněnka vyvratitelná, u níž lze prokázat, že presumovaná skutečnost nastala, popř. nenastala, a pak právní domněnka prokázané skutečnosti ustoupí, a domněnka nevyvratitelná, kde je presumpce kategorická a i v případě, že by se později ukázala nesprávnou, nelze ji zvrátit - stává se právní fikcí.

Vyvratitelnou právní domněnkou je např. presumpce, že manžel matky dítěte, které se narodilo během jejich manželství nebo do 300 dnů od jeho zániku, je jeho otcem.

Nevyvratitelné domněnky jsou v právu vzácnější. Zpravidla se uvozuje slovy "platí", "hledí se". Příkladem je domněnka, že zmocnitel schválil jednání zmocněnce, kterým zmocněnec překročil rozsah udělené plné moci, pokud osobu, se kterou zmocněnec jednal, bez zbytečného odkladu poté, co se o tom dozvěděl, o svém nesouhlasu s takovým jednáním nevyrozumí.

14.2 Opravný prostředek

Opravný prostředek je formalizovaný úkon účastníka řízení (například soudního nebo správního), které směřuje proti konkrétnímu — dle názoru účastníka nesprávnému — rozhodnutí vydanému orgánem, který v daném řízení rozhoduje (například soudem nebo úřadem), a jehož smyslem je docílit opravy tohoto rozhodnutí dle představ účastníka. O opravném prostředku nejčastěji rozhoduje orgán nadřízený orgánu, který rozhodnutí vydal.

Opravné prostředky se dělí na řádné a mimořádné. Řádnými se nazývají ty, kterými se napadá nepravomocné rozhodnutí, mimořádnými se nazývají ty, kterými se napadá pravomocné rozhodnutí.

Pro každý konkrétní druh opravného prostředku bývají stanovena podrobná pravidla: kdo ho může podat, v jaké lhůtě od rozhodnutí, jakým způsobem a komu, a jaký druh vznášených důvodů je přípustný. Taková pravidla jsou odlišná v jiných řízeních, i když se opravný prostředek stejně jmenuje.

14.2.1 Opravné prostředky v občanskoprávním řízení