Společné a koordinované politiky

Společná měnová politika

Hlavní priority MP:

• Eliminace kolísání kurzů a rizik způsobených kolísáním kurzů

• Eliminace transakčních nákladů spojených s výměnou měny

• Snižování míry rizika a nejistoty

• Doplnění jednotného vnitřního trhu

• Vyšší transparentnost cen

• Stabilizace cenové hladiny (ECB)

• Důsledky pro veřejné finance

• Euro jako společná měna – význam pro světové trhy, zvýšení váhy EU ve společném obchodě

• Vlastní měnová politika může být na úkor jiného státu

Společná sociální politika

• Sociální politika má ve společenském systému významné místo. Je součástí společenského celku a ovlivňuje jednu z nejvýznamnějších sfér života společnosti.

• Cíle, funkce a nástroje sociální politiky se utváří v souladu s ostatními sférami života společnosti a také v souvislosti s řadou ekonomických, politických a jiných norem.

Strukturální a regionální politika

• Realizace strukturální politiky se řídí následujícími principy:

• 1. Zásada koncentrace úsilí. Spočívá v tom, aby činnost Fondů byla podřízena sledování stejných cílů, aby jejich prostředky byly využívány co nejúčelněji a nebyly rozmělňovány na řadu drobných a méně významných akcí.
  2. Princip partnerství. Vyžaduje, aby se na konkrétním rozdělení a využití prostředků poskytovaných EU v rámci jednotlivých programů v co nejširší míře podílely samotní příjemci, tj. regiony, pro něž jsou prostředky určeny. Obvykle se vyžaduje 50 % finanční spoluúčast.
  3. Princip plánování a programování. Zde se klade důraz na komplexní přístup k řešení problémových regionů v co nejširších časových a prostorových souvislostech.
  4. Princip průběžného sledování a vyhodnocování prováděných opatření a celkové efektivnosti vynakládání prostředků.
  5. Princip adicionality. Stanovuje, že prostředky vynakládané ze společného rozpočtu EU mají pouze doplňovat ostatní veřejné výdaje a nikoli je nahrazovat. Členské státy nemohou v žádném případě využívat prostředky EU poskytované v rámci strukturální politiky jako náhražku vlastních rozpočtových výdajů.

Členění NUTS II a III v ČR

• V každé členské zemi EU je jiný systém správního členění. V roce 1988 vznikla pro statistické monitorování a analýzy ekonomické a sociální situace v jednotlivých regionech jednotná nomenklatura územních statistických jednotek (NUTS).

• Podle počtu obyvatel existují tři hlavní úrovně regionálního členění území:

• Úroveň Doporučený min. počet obyv. Doporučený max. počet obyv.

• NUTS I 3 000 000 7 000 000

• NUTS II 800 000 3 000 000

• NUTS II 150 000 800 000

• V České republice územněsprávní členění odpovídá úrovni NUTS III (kraje). Po vstupu do Evropské unie proto administrativně vzniklo osm organizačních jednotek NUTS II.

• NUTS II - tyto tzv. Regiony soudržnosti odpovídají základní statistické jednotce pro výpočet ukazatele HDP/obyvatele, na základě níž se přiděluje podpora ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti.

• Severozápad (kraje Karlovarský a Ústecký)

• Jihozápad (Plzeňský a Jihočeský kraj)

• Střední Čechy (Středočeský kraj)

• Severovýchod (Liberecký, Královéhradecký a Pardubický kraj)

• Jihovýchod (kraj Vysočina a Jihomoravský kraj)

• Střední Morava (Olomoucký a Zlínský kraj)

• Moravskoslezsko (Moravskoslezský kraj)

• Praha