Úvod do obchodního práva

Nová právní úprava na rozdíl od předešlé právní úpravy výslovně spojuje s uplynutím promlčecí lhůty zánik povinnosti dlužníka plnit. Promlčení tak již nebude konstruováno pouze na principu nepřiznání práva soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí lhůty. Z hlediska soukromého práva bude podstatné, že dlužník nebude povinen plnit (obdobně § 214 BGB, čl. III-7:501 DCFR). Povinnost k plnění zanikne, oprávnění plnit zůstane.

Z toho důvodu staví NOZ do čela úpravy promlčení dvě právní pravidla. Za prvé, že pokud právo nebylo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Za druhé, že pokud dlužník plnil po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat, aby mu plnění bylo vráceno. Teprve pak následuje třetí pravidlo, podle kterého soud přihlédne k promlčení jen k dlužníkově námitce.

V tomto případě hovoříme o tzv. naturální obligaci, kdy dlužník není povinen plnit resp. věřitel nemá nárok po dlužníkovi plnění vymáhat. Pokud však dlužník plní je právním důvodem takového plnění předmětný promlčený závazek a nebude se tedy jednat o bezdůvodné obohacení

4.2.2. Kogentnost úpravy vs. autonomie vůle

Instituty promlčení a prekluze si v zásadě z obecného hlediska i nadále zachovají statut ustanovení kogentních až na několik málo výjimek.

V rámci nové úpravy dojde k částečnému prolomení těchto institutů, kdy bude stranám právního vztahu nově umožněno dohodnout si promlčecí lhůtu kratší, a to v minimální délce trvání jednoho roku. Zůstane zachována možnost stanovit si promlčecí lhůtu delší.

Takto sjednaná promlčecí lhůta nesmí přesáhnout délku patnácti let. Nicméně k takovým ujednáním se nebude přihlížet, pokud by svou povahou byla sjednána v neprospěch slabší strany, jak je uvedeno v § 630 odst. 2.

Nebude se přihlížet ani k sjednání kratší promlčecí lhůty, pokud půjde o právo na plnění vyplývající z újmy na svobodě, životě nebo zdraví nebo o právo vzniklé z úmyslného porušení povinnosti. Je nutné zdůraznit, že se možnost odchýlení se od promlčecích lhůt bude týkat toliko lhůt subjektivních. Odporovalo by zásadám spravedlnosti připustit ujednání, které vylučuje oprávněnému možnost uplatnit jeho právo v případech, kdy se o vzniku a existenci svého práva nemohl dozvědět.

Z předchozí právní úpravy byla přejata myšlenka, která vylučuje možnost dlužníka vzdát se uplatnění námitky promlčení předem. NOZ výslovně v § 610 odst. 1 stanoví: „…vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nebude se k takovému aktu přihlížet.

4.3. Co podléhá promlčení

Na otázku co podléhá promlčení, existují i v rámci právní kultury kontinentálního právního typu terminologicky odlišné odpovědi. V zásadě však v žádném právním řádu nevyvolává pochyb, že po uplynutí promlčecí lhůty určité právo přetrvává v podobě naturální obligace.