Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




9. a) Učení, druhy učení, b) Zvláštnosti péče o staré a dlouhodobě nemocné

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (71 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

9. Učení, druhy učení, činitelé ovlivňující efektivnost učení Zvláštnosti péče o staré a dlouhodobě nemocné Učení: je proces získávání a předávání zkušeností, návyků, znalostí, hodnot. Jsou to veškeré mentální behaviorální změny, které jsou důsledkem životní zkušenosti, a je pro něj podstatná paměť. Typy učení: Mimovolní - o mimovolním učení mluvíme tehdy, když si osvojujeme určité vědomostí, zručnosti a návyky, způsoby chování a osobnostní vlastnosti bez zvláštního záměru. Tento způsob učení nazýváme náhodným a příležitostným učením. Záměrné - o záměrném učení mluvíme tehdy, když naučit se něco je vytyčeným cílem, jehož dosahujeme také zvláštní organizací učení (např. opakováním) a vynakládáním volního úsilí. Záměrné učení se vyskytuje zejména ve školním učení a v sebevzdělávání. Mechanické - při mechanickém učení se osvojuje učivo naráz bez uplatnění logické paměti nebo myšlenkových operaci. Logické - při logickém učení, které spočívá ve vyhledávání logických , příčinně následných významových, funkčních a jiných souvislostí a vztahů v osvojovaném učivu, v jejich pochopení a reprodukci vlastními slovy, uplatňují se zde myšlenkové operace a logická paměť. Je to nejúčinnější způsob učení. Druhy učení: Podle toho, co tvoří obsah učení, rozlišujeme tři základní druhy učení. kognitivní učení- kterým se osvojují vědomosti a to učení pamětní (memorování) nebo myšlenkové (pojmové) motorické- neboli senzomotorické učení, kterým se osvojují dovednosti a návyky. sociální učení- kterým se osvojují společenské formy chování a osobnostní vlastnosti vyžadované v dané společnosti. Činitele ovlivňující učení: Průběh učení (tj. časové trvání a efektivnost) ovlivňuje mnoho činitelů. Činiteli učení rozumíme všechny vlivy působící na učícího se, i způsoby a metody uplatňované při učení , které kladně nebo záporně ovlivňují jeho průběh a výsledky buď zlepšují nebo zhoršují se. Činitelé učení: činitelé související s učením se jedince únava tělesný a psychický stav motivace vztah k látce rozumové schopnosti jedince typ paměti, představivosti vůle svědomitost lenost činitelé související se situací učení mikroklima ( prostředí- vzdych, světlo, hluk) organizace činnosti denní doba délka učení činitelé související s učebním materiálem jak je organizovaný (smysl) jestli tam jsou příklady (pestrost) rozsah materiálu důležitost učebního materiálu Obsahy učení: Člověk si učením osvojuje vědomosti, dovednosti, návyky, zvyky, způsoby chování a osobnostní vlastnosti. Vědomosti - jsou osvojená tj. pochopená a zapamatovaná fakta a vztahy mezi nimi (v podobě pojmů, pravidel, zákonů) v nichž se odráží poznání objektivní skutečnosti ve vědomí člověka. Vědomostí jsou nástrojem myšlení a přetváření světa. Dovednosti -jsou získané pohotovosti správně, co nejrychleji a s nejmenší námahou vykonávat určitou činnost na základě osvojených vědomosti a předcházejících praktických zkušenosti (např. úspěšná aplikace matematických vzorců nebo pravopisných pravidel, mohou se týkat fyzických činností-aplikace injekci) Návykem -označujemezautomatizované vykonávání některých činnosti, které bylo dosaženo mnohonásobným opakováním příslušných úkonů (psaní na stroji) Zvyk -je vnitřní tendence člověka v určité době nebo za určité okolnosti vykonávat určitou činnost (zvyk přicházet včas do práce, mýt si ruce po určitém zdravotnickém úkonu) Efektivnost učení: závisí na použitých metodách učení. Rozlišuje se metoda celková, dílčí a kombinovaná. celková – opakované čtení dílčí – rozčlenění na celky a jejich postupné osvojování kombinovaná –orientační seznámení s učivem, rozčlenění na celky a ty se zvlášť osvojí, v závěru zopakování celé učené látky Předcházení únavě: dostatečný spánek (8 hodin) pravidelný režim dne pravidelné střídání činnosti přestávky přirozené stimulátory Praktické rady: snažit se pochopit co se učíme udělat si hlavní poznámky obtížnější učivo opakovat co nejvíce střídat předměty zkoušet se navzájem nepouštět hudbu Zvláštnosti péče o staré a dlouhodobě nemocné Stárnutí: je specifický, nezvratný a neopakovatelný biologický proces, univerzální pro celou přírodu.Říkáme mu život.Konečnou etapou procesu stárnutí je stáří. Dnes se ve většině zemí přijímá 15 letá periodizace lidského věku, jak ji navrhla Světová zdravotnická organizace. Podle ní se stáří člení na toto období: 60 – 70 let rané stáří = presenium 70 – 89 let vlastní stáří = senium 90 a více let dlouhověkost Projevy stárnutí: Proces stárnutí jako fyziologický jev charakterizující některé změny probíhající v organismu.Růst organismu se zastavuje a omezuje se pouze na výměnu buněk a tkání a tkání (hojení ran, zlomenin). Převládá involuce, atrofie, úbytek tkání postihuje všechny orgány. Zmenšuje se výška a ochabuje držení těla. V důsledku úbytku svaloviny a podkožního tuku se snižuje hmotnost. Kosti se zmenšují a ztenčují. Kůže je neelastická, suchá, vrásčitá. Kardiovaskulární aparát slábne. Mění se celkový vzhled člověka Osobnost v preseniu: presenium je přechod mezi vrcholem života a vlastním stářím. Charakterizuje ho moudrost. Nejrozšířenějším jevem tohoto věkového období je přerušení aktivní pracovní činnosti, odchod do důchodu. Odchod ze zaměstnání: má na mnoho lidí tohoto věku traumatizující vliv - je to spol. i osobní zlom, silný citový otřes, radikální omezení sociálních vztahů, zhoršení materiální situace – to vše vyvolává úzkost, deprese, obavy z budoucnosti, bezradnost nadbytku volného času. U mnohých lidí to vyvolává velmi vážné krizové stavy, někdy se sebevražedným úmyslem, nebo brzy umírají. Jeho pohled se už přestává upírat do budoucnosti, ale začíná se vracet do minulosti. Postoje k minulosti mohou mít rozmanitou podobu, a to: rozladění až deprese (když se minulý život hodnotí jako prohra, nevyužití možností) dovršení a naplnění (při vědomí prožití hodnotného a plodného života) rezignace („všechno bylo zbytečné“), která vyúsťuje do pasivity a lhostejnosti. Úvahy o celkovém smyslu života se aktualizují, nevytyčují se nové plány, objevují se myšlenky na vlastní s

Témata, do kterých materiál patří