Atribuce

= korespondující je závěr, kdy vlastnosti, které jsme osobnosti přisoudili, jsou v souladu s jeho chováním.

Dva motivační faktory, které vedou ke korespondujícím závěrům –

• hédonické relevance – chování, které má na pozorujícího přímý pozitivní x negativní vliv – čím větší, tím větší pravděpodobnost, že to bude vnímat jako korespondující -př. přisouzení velkorysosti spolubydlícímu, co mi úmyslně přenechal lepší postel – musí být laskavý, př. musí se tak chovat, protože je laskavý

• personalismus – když činy pozorovaného byly specificky zaměrné na ně – přenechal tu postel jenom mě, protože se mu líbím – rovněž větší pravděpodobnost přisuzování dispozic

Př. přisouzení velkorysosti spolubydlícímu, co mi přenechal lepší postel -vědomá volba

TEORIE KOVARIANCE -kolem roku 70.

Kellye (1967,1973) – teorie kovariance - atribuce provádíme na základě současného výskytu (kovariance) následujících informací:

• konsenzus – chovají se ostatní stejně/podobně v dané situaci jako námi pozorována osoba? Př. Petr se chová nepřátelsky vůči Martinovi, ALE chová se nepřátelsky vůči Martinovi JEN Petr nebo i někdo jiný?

• konzistence – chová se pozorovaná osoba v průběhu času v dané/podobné situaci stejně? Př. Petr se chová nepřátelsky vůči Martinovi, ALE chová se Petr nepřátelsky vůči Martinovi VŽDY?

• distinktivnosti (jedinečnosti)– chová se osoba takto i v jiných sociálních situacích, vůči jiným lidem? Př. Petr se chová nepřátelsky vůči Martinovi, ALE chová se nepřátelsky JEN vůči Martinovi nebo

Př.: Konflikt - Petr (aktér) se pohádal s Martinem (podnět).

a) Pokud se Petr chová nepřátelsky jen vůči Martinovi (vysoká distinktivnost), chová se takto k němu opakovaně (vysoká konzistence) a zároveň i jiné lidé se s Martinem dostávají do konfliktu (vysoký konsensus) přisuzujeme příčinu chování Martinovi

- jen vůči Martinovi (vysoká distinktivnost) + opakovaně (vysoká konzistence) + zároveň i jiné lidé se s Martinem dostávají do konfliktu (vysoký konsensus) = přisuzujeme příčinu chování Martinovi -jeho vlastnostem

b) Jestliže se Petr chová vůči Martinovi opakovaně nepřátelsky (vysoká konsistence), nechová se tak ale pouze vůči Martinovi (nízká distinktivnost) a zároveň se jiní lidé k Martinovi nechovají nepřátelsky (nízká konsenzualita), přisuzuje se příčina chování Petrovi – aktérovi.

- opakovaná nepřátelskost (vysoká konsistence) + pouze vůči Martinovi (nízká distinktivnost) + zároveň se jiní lidé k Martinovi nechovají nepřátelsky (nízká konsenzualita) = přisuzuje se příčina chování Petrovi – jeho vlastnostem

c) Jestli se Petr zachoval nepřátelsky jenom vůči Martinovi (vysoká distinktivnost), obyčejně se k němu takto nechová (nízká konzistence) a zároveň se také jiní lidé k Martinovi nechovají nepřátelsky (nízká konsenzualita), přisuzuje se příčina Petrova chování situaci.