1.12. Primarni producenti vs. konzumenti a reducenti v ekosystemech - kopie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
LIŠEJNÍKY
= trvalá symbióza 2 organismů, z nichž jedna je houba (většinou vřeckovýtrusná), která tvoří základ stélky a určuje jeho tvar. Svými vlákny pomáhá nasávat H2O s minerálními živinami a jsou ji schopné udržet uvnitř/ 2. účastníkem soužití je fotosyntetizující organismus – sinice nebo zelená řasa → žije uvnitř houby (těsně pod jejím povrchem), provádí fotosyntézu, čímž poskytuje houbě organické látky.
k podkladu se lišejník přichytí příchytnými vláky (= rhizoidy), které vylučují leptající kyseliny, kterými se přichytí i na povrch skály
díky tomuto soužití mohou oba organismy žít i na místech, kde by samostatně přežít nedokázaly
snesou i extrémně suchá prostředí bez organických živin, dobře přežívají v horkých pouštích i v tundře
Nepohlavní rozmnožování: odlamováním stélky/ vytvářením SOREDIÍ (= malá klubíčka houbových vláken s buňkami řasy nebo sinice)
Význam: urychlují zvětrávání hornin/ podílejí se na tvorbě první vrstvičky půdy a na tvorbě HUMUSU- úrodná část půdy složená s rozkládajících se odumřelých zbytků rostlin a živočichů, které jsou v různé fázi rozkladu – umožňují život vyšším rostlinám/ v arktických oblastech jsou potravou býložravců/ bioindikátory kvality ovzduší – velmi citlivé na přítomnost SO2 (horská provazovka – velmi citlivá/ misnička + terčník – velmi odolné, vyskytují se i v Praze)/ v severských oblastech využívány jako palivo, izolace budov, krmivo pro zvířata v severských oblastech
Zástupci:
Dutohlávka = šedozelená trubicovitá stélka, hojně v lesích
Pukléřka
Terčovka = nejhojnější lišejník v lesích, šedozelená lupenitá stélka
Provazovka = vyžaduje nejčistější ovzduší (Alpy, Šumava, Krkonoše)
Misnička = šedé korovité stélky, velmi odolná (i v Praze)
Větvičník, Čárnička, Malohubka, Hávnatka, Mapovník zeměpisný
MYKORHIZA = symbióza (vzájemně výhodné soužití) mezi PODHOUBÍM HUB a KOŘENY VYŠŠÍCH ROSTLIN (většinou dřevin). Mycelium houby prorůstá kořeny a saje z nich organické látky/ zároveň obrovský povrch mycelia, který je mnohonásobně větší než povrch vlastního kořene vyšší rostliny, nasává z okolní půdy vláhu a rozpuštěné minerální látky → rostlina získává mnohem víc než při samostatném růstu.
Mykorhiza je typická především pro především stopkovýtrusné rostliny a některé vřeckovýtrusné rostliny. Většina mykorhizních hub je po celý život trvale vázaná na jednu rostlinu (př. hřib smrkový, klouzek modřínový…)
EKTOTROFNÍ MYKORHIZA = hyfy obalují nejjemnější kořínky rostliny (př. hřib + smrk)
ENDOTROFNÍ MYKORHIZA = vlákna mycelia vnikají do buněk kořínků (př. orchidea + stopkovýtrusná houba)