USA - Spojené státy Americké

Groundhog Day, 2.únor.

Lincoln's Birthday (Narození Lincolna), 12.února

Valentine's Day (Den zamilovaných), 14.února.

Washington's Birthday (Narození Washingtona), 22.únor

St.Patrick's Day (Den svatého Patrika), 17.březen.

Mothers' Day (Den matek), druhá neděle v květnu

Fathers' Day (Den otců), třetí neděle v červnu

Parents' Day (Den rodičů), čtvrtá neděle v červenci

Columbus Day (Kolumbův den) (tradiční), 12.říjen

United Nations Day (Den Spojených národů), 24.říjen

Halloween, 31.říjen

Prezidenti:

George Washington 1789-1797

John Adams 1797-1801

Thomas Jefferson 1801-1809

James Madison 1809-1817

James Monroe 1817-1825

John Quincy Adams 1825-1829

Andrew Jackson 1829-1837

Martin Van Buren 1837-1841

William Henry Harrison 1841

John Tyler 1841-1845

James Knox Polk 1845-1849

Zachary Taylor 1849-1850

Millard Fillmore 1850-1853

Franklin Pierce 1853-1857

James Buchanan 1857-1861

Abraham Lincoln 1861-1865

Andrew Johnson 1865-1869

Ulysses Simpson Grant 1869-1877

Rutherford Birchard Hayes 1877-1881

James Abram Garfield 1881

Chester Alan Arthur 1881-1885

Grover Cleveland 1885-1889

Benjamin Harrison 1889-1893

Grover Cleveland 1893-1897

William McKinley 1897-1901

Theodore Roosevelt 1901-1909

William Howard Taft 1909-1913

Woodrow Wilson 1913-1921

Warren Gamaliel Garding 1921-1923

Calvin Coolidge 1923-1929

Herbert Clark Hoover 1929-1933

Franklin Delano Roosevelt 1933-1945

Harry S. Truman 1945-1953

Dwight David Eisenhower 1953-1961

John Fitzgerald Kennedy 1961-1963

Lyndon Baines Johnson 1963-1969

Richard Milhous Nixon 1969-1974

Gerald Rudolph Ford 1974-1977

James Earl Carter 1977-1981

Ronald Wilson Reagan 1981-1988

George Herbert Walker Bush 1989-1993

Wiliam Jefferson Clinton 1993-2001

od 2001 G. Bush

Dějiny

Archeologické výzkumy dokazují, že první obyvatelé Ameriky přišli na Aljašku ze Sibiře přes Beringovu úžinu během doby ledové před 30 000 až 10 000 lety a rozšířili se po celém kontinentu. Jejich potomci - Eskymáci a Indiáni - vytvořili širokou paletu společností a kultur. Např. jejich obydlí se od sebe velice lišila: viz. kamenné vesnice Indiánů Pueblo na jihozápadě, irokézské vigvamy z kůry nebo bohatě zdobené dřevěné stavby Indiánů ze severozápadního pobřeží. Pravděpodobně první Evropané, kteří dosáhli Ameriky byli Vikingové. Existují důkazy, že mořeplavec Leif Eriksson z Grónska se kolem roku 1000 spolu s dalšími usadil v zemi pojmenované Vinland, někde v oblasti mezi Labradorem a New Jersey. Karibskou oblast o 500 let později objevil Kryštof Kolumbus (1451-1506), a omylem ji nazval Zadní Indií a její obyvatele Indiáni. Brzy se ukázalo, že tato země není Asie, ale nový světadíl, jenž dostal jméno podle Ameriga Vespucciho (1454-1512), jednoho z mořeplavců, kteří následovali Kolumba. Vespucci publikoval o svých objevech široce známou zprávu.Prvními osadníky byli Španělé a Portugalci. Po několika marných pokusech Sira Waltera Raleigha (1552-1618) v oblasti Roanoke v pozdější Virgínii byla také ve Virgínii roku 1607 zřízena první anglická osada Jamestown. První kolonii v Nové Anglii, Plymouth, založili roku 1620 tzv. Pilgrim Fathers, odpadlíci anglikánské církve, kteří chtěli založit ideální společnost, nezatíženou politikou. Jenže puritánštější osadníci vybudovali poblíž velkou kolonii Massachussetts Bay. Další jejich osídlení zahrnoval Maine a New Hampshire, zatímco New Haven a Rhode Island byly založeny odpůrci striktního puritánského režimu. Maryland zase kolonizovali od 30. let 17. století římští katolíci. Mezitím, v roce 1624, založili Holanďané na ostrově Manhattan prosperující kolonii New Amsterdam. V roce 1664 byla obsazena Brity a přejmenována na New York. V roce 1665 se od něj odtrhla oblast New Jersey. V mnoha ohledech nejúspěšnější z raných kolonií byla Pensylvánie, založená roku 1682 umírněným anglickým kvakerem Williamem Pennem (1644-1718). Pensylvánští osadníci udržovali přátelské vztahy s místním obyvatelstvem, dokud Pennův syn nezískal podvodem na delawarských Indiánech velkou část jejich území. Tato část Pensylvánie se později stala kolonií Delaware. Již předtím v roce 1663 byly založeny Severní a Jižní Karolína. Georgia vznikla v roce 1732 jako alternativa vězení pro dlužníky. Existence těchto kolonií byla v 18. století stále těsně spojena s Británií. Kolonie také měly vzájemnou potřebu bránit se proti Francouzům i proti Indiánům, na jejichž území kolonisté pronikali. Po roce 1763, kdy byli Francouzi konečně poraženi, se začalo vzmáhat hnutí za nezávislost. Kolonie nejdříve odmítaly platit Británii daně. Zákaz britské vlády pronikat do indiánských oblastí za Apalačskými horami společně s hospodářskými sankcemi vyvolávaly kritiku a ta zase vedla k zostřeným opatřením ze strany britských úřadů. Incidenty, jako Bostonský masakr v roce 1770, při kterém bylo britskými jednotkami zabito pět lidí, jen posilovali Američany v úsilí o samostatnost. V roce 1776 po dvou tzv. kontinentálních kongresech kolonistů byla vyhlášena Deklarace nezávislosti a konfederace 13 kolonií pod názvem Spojené státy americké. V následující válce o nezávislost vojska amerických dobrovolníků čelila britským oddílům, v nichž bojovali především němečtí žoldnéři. Špatně vyzbrojené americké síly často unikly těžkým porážkám jen díky umění a odvaze důstojníků, jako byl George Washington (1732-1799). Obrat ve válce nastal v roce 1778, když Francie začala vzbouřencům poskytovat vojenskou i finanční pomoc. Narušovala také transatlantické linky přepravující zásoby. Kapitulace britských sil pod vedením Lorda Cornwallise (1738-1805) u Yorktownu v roce 1781 znamenala konec britské nadvlády nad Spojenými státy, přestože válka definitivně skončila až Pařížským mírem v roce 1783. Americké vítězství bylo ve znamení krutých represí proti silám loajálním s Brity, z nichž většina nalezla útočiště v britské Kanadě. V roce 1787 americká buržoázní revoluce dovršena přijetím feudální ústavy, v níž byl uzákoněn republikánský systém vlády. Velká expanze Američanů pokračovala i v posledních letech války. Během několika dalších let se k Unii připojil Vermont, Kentucky, Tennessee a Ohio. V roce 1803 prodala Francie Spojeným státům Louisianu, řídce osídlené území ve středu kontinentu. O rok později vyslal prezident Thomas Jefferson (1743-1826) expedici pod vedením Meriwethera Lewise (1774-1809) a Williama Clarka (1770-1838) prozkoumat nová území na západě. Výprava se vydala proti proudu řeky Missouri, překročila Skalnaté hory a dosáhla pobřeží Pacifiku. Po návratu do Saint Louis v roce 1806 zpráva o její cestě podnítila další osidlování "Divokého západu". V letech 1812-1814 vedly USA další válku proti Britům v Kanadě. Přes americké vojenské úspěchy znamenala válka oslabení. Británie nakonec ustoupila a Spojené státy posílily svoji pozici na severu. Nastalo období konsolidace, rychlého růstu měst jako New York, Boston, Philadelphia nebo Charleston (Jižní Karolína). Roku 1819 bylo Španělsko donuceno prodat Floridu a dále pokračovala expanze na západ. Roku 1848 došlo k anexi Texasu a po následné americko-mexické válce v letech 1846-1848 byly připojeny Kalifornie, Arizona a Nové Mexiko. Další územní zisky přinesla Gadsdenská smlouva v roce 1853. Roku 1867 byla od Ruska odkoupena Aljaška. Již od 30. let se na severu rozmáhalo abolicionistické hnutí, usilující o zrušení otroctví, na němž bylo založeno plantážní zemědělství na zaostalejším jihu. Pokračoval i politický boj o nadvládu v Kongresu a jih se stále více vzpíral centralistickým tendencím průmyslového severu. Přes některé kompromisy v roce 1860 za vlády prezidenta Abrahama Lincolna (1809-1865) se 12 jižních států odtrhlo od Unie a založilo Konfederaci. V občanské válce (1861-1865) byl Jih přes počáteční úspěchy nakonec poražen a hospodářsky zdevastován. Otroctví bylo zrušeno, ekonomika jihu rekonstruována, ale diskriminace černochů pokračovala ještě celé století. Kolonizaci západu urychlila výstavba železnic a příliv nových přistěhovalců z Evropy. K osídlení západních oblastí přispívala vidina svobodného života, nových pozemků a ložisek zlata. Přestože realita života v drsné přírodě často znamenala velké rozčarování, vzniklo o Divokém západě mnoho legend. Stinnou stránkou tohoto období americké historie bylo téměř úplné vyhlazení původního indiánského obyvatelstva. Hospodářský rozvoj na severovýchodě pokračoval a industrializace zrodila i první průmyslové magnáty, jakým byl John D. Rockefeller (1839-1937) nebo Andrew Carnegie (1835-1919). Na druhé straně vyvolala rozmach dělnického hnutí. Již v roce 1823 se USA vyhlášením tzv. Monroeovy doktríny prohlásily dominantní mocnostní v oblasti amerického kontinentu a odmítly jakékoliv vměšování Evropy do záležitostí států Nového světa. Spojené státy podporovaly národně osvobozenecké revoluce v koloniích Latinské Ameriky a později i revoluci na Kubě, v jejíž prospěch provedly na ostrov invazi. To vedlo v roce 1898 k válce se Španělskem, ve které USA získaly Kubu, Portoriko, Filipíny a Guam v Tichomoří. Ve stejném roce došlo k anexi Havajských ostrovů. V roce 1904 prezident Theodor Roosevelt(1858-1919) prohlásil západní polokouli za sféru vlivu USA. Když v Evropě vypukla 1. světová válka, prezident Woodrow Wilson (1856-1924) vyhlásil neutralitu Spojených států, ale v roce 1917 ho akce německých ponorek proti americkému loďstvu přinutily do války vstoupit. Silný izolacionismus pokračoval i po ukončení války a vedl k odmítnutí Spojených států vstoupit do Společnosti národů - mezinárodní organizace vytvořené pro ochranu územní integrity členských zemí. Přijetím Volsteadského zákona v roce 1920 byl zakázán prodej alkoholu. Období prohibice však podpořilo nebývalý vzrůst organizovaného zločinu. Hospodářskou konjunkturu 20. let ukončil krach na newyorské burze v roce 1929, po němž následovala velká hospodářská krize a sociální bouře nezaměstnaných. Roku 1932 byl zvolen prezidentem Franklin D. Roosvelt (1882-1945), který vyhlásil plán ozdravných hospodářských opatření. Jeho "New Deal" však měl jen omezený úspěch a prosperitu obnovila až 2. světová válka. Politický vývoj v Evropě 30. let opět podpořil izolacionistické tendence a USA vyhlásily roku 1935 svoji neutralitu. Když vypukla 2. světová válka, Spojené státy pouze zásobovaly Británii a Francii zbraněmi. Spory o účast ve válce se táhly až do konce roku 1941, kdy Japonsko zaútočilo na vojenskou základnu Pearl Harbor na Havaji, zničilo tichomořské loďstvo a vtáhlo tak USA do války. Americký průmysl velkým dílem přispěl ke konečnému vítězství v Evropě i v Pacifiku, jež bylo završeno použitím první atomové bomby proti Japonsku a jeho následnou kapitulací. V poválečné době Spojené státy stanuly v čele západních států ve studené válce proti Sovětskému svazu. Programy finanční a hospodářské pomoci, jako známý Marshallův plán, pomohly rekonstruovat západní Evropu a Japonsko a vytvořit protiváhu komunistické expanzi (vytvoření paktu NATO v roce 1949). Jak se stupňovalo napětí studené války a v souvislosti s válkou v Koreji vyvstávala hrozba třetí světové války, pociťovaly hrozbu komunismu i Spojené státy. To vedlo na začátku 50. let k politickým čistkám pod vedením senátora Josepha McCarthyho (1909-1957). Následující období hospodářské prosperity připravilo cestu liberálním koncepcím prezidenta Johna F. Kennedyho (1917-1963). Nicméně v zahraniční politice Kennedy schválil plán nevydařené invaze na Kubu a zabránil Sovětskému svazu instalovat na ostrově jaderné zbraně. Zavázal také Spojené státy k ochraně Jižního Vietnamu před komunistickou invazí ze severu. Po zavraždění Kennedyho v roce 1963 vyústil konflikt v Indočíně ve vleklou vietnamskou válku, která skončila politickou porážkou USA a stažením amerických jednotek z Vietnamu v roce 1974. Přesto v tomto období byly Spojené státy na čele světové vědy a techniky, jak dosvědčil jejich kosmický program a přistání na Měsíci v roce 1969. V tomto období také vrcholil boj za lidská práva amerických černochů, v jehož čele stál Martin Luther King (1929-1968). Korupční skandál, který byl odhalen během aféry Watergate, vedl v roce 1974 k rezignaci prezidenta Richarda Nixona (1913-1994) a znamenal rozsáhlou společenskou krizi. V 70. letech byla pozice Ameriky otřesena ekonomickou recesí, která vznikla zejména v důsledku ropné krize na Blízkém východě. Úspěšná restrukturalizace vedla k hospodářskému oživení 80. let, které bylo na jejich konci opět vystřídáno celosvětovou krizí a dalším konfliktem na Blízkém východě. V roce 1990, poté co byl Kuvajt napaden Irákem, zahájily Spojené státy vojenské operace na Středním Východě. Počátkem roku 1999 jednal Senát o možném impeachmentu prezidenta Clintona, obviněného ze zneužívání pravomocí veřejného činitele a ze lži pod přísahou během vyšetřování soukromé aféry.