Zeměpis

Praktické využití kartografie

Podle obsahu

• Katastrální, topografické mapy, obecně geografické mapy, tematické mapy, geologické, klimatické, hydrologické, půdní, politické, administrativní, mapy turistické, dějepisné.

Podle účelu

• Vědecké, vojenské, školní,….

Podle měřítka

• Velkého měřítka = do 1: 200 000, katastrální mapy, turistické mapy, autoatlasy.

• Středního měřítka = od 1: 200 000 do 1: 1 000 000, nástěnné mapy menších území.

• Mapy malého měřítka = nad 1: 1 000 000, kapesní atlasy, glóbus.

Geografické informační systémy (GIS)

• Lze je kombinovat s technikami dálkového průzkumu.

• Předmětem je sběr, ukládání a zpracovávání informací.

Litosféra

• Kamenný obal Země.

• Zemská kůra a nejsvrchnější část zemského pláště.

• Uložena na astenosféře = plastické svrchní části zemského pláště.

• Cca 100–250 km.

• Z litosférických desek, které jsou různě velké a mocné.

Litosférické desky

• Pohybují se po astenosféře.

• Plastičnost a proudění astenosféry způsobují tepelné rozdíly mezi jejími různými částmi.

• Dosahují největší mocnosti na kontinentech, nejméně mocné jsou v oblasti oceánského lože.

• Okraje se od sebe vzdalují, narážejí nebo se podsouvají.

Stavba a složení Země

• Zemi tvoří jádro, plášť a kůra.

Zemská kůra

• Svrchní částí litosféry

• Mocnost je proměnlivá, průměrně činí 35 km (v hlubinách dosahuje pouze 6 km, v Himálaji až 80 km).

• Vzhledem k poloměru Země, lidé pronikli jen do nepatrných hloubek (nejhlubší vrt – v Rusku – 12 km).

• Nejvíce = kyslík (46 %), křemík (28 %) a hliník (8 %).

Zemský plášť

• Obal jádra.

• Svrchní (do 300–400 km), střední (do 1 000 km) a spodní (do 2 900 km).

• Svrchní plášť tvoří spodní část litosféry a plastická astenosféra.

• Mocnost pláště se pohybuje v rozmezí od cca 35 km do 2 900 km.

• V plášti jsou zastoupeny tyto nerosty = křemičitany, oxidy železa a hořčíku, sulfidy železa a dalších kovů.

• Hustota pláště se zvyšuje s přibývající hloubkou

Zemské jádro

• Vnější (2 900–4 980 km) a vnitřní (5 120–6 378 km), mezi nimiž je přechodná zóna (4 980–5 120 km).

• Jádro je od 2 900 km do 6 378 km.

• Vnější jádro je polotekuté, zatímco vnitřní jádro je pevné.

Vyvřelé horniny (vyvřeliny)

• Krystalizace magmatu.

• podle místa utuhnutí se rozlišují hlubinné vyvřeliny, žilné a výlevné vyvřeliny.

Usazené horniny

• Vznikají rozrušením starších hornin a opětovným ukládáním rozrušeného materiálu.

• Fyzikální zvětrávání = nemění se chemické složení horniny.

• Chemické zvětrávání = za vzájemného spolupůsobení vzduchu a vody dochází při procesech oxidace a rozpouštění ke vzniku hornin.

• Usazené horniny se dělí na úlomkovité, chemické a biogenní.

Přeměněné horniny

• Vznikají přeměnou vyvřelých a usazených hornin.

• Při přeměně dochází ke změně nerostného složení a stavby hornin