Zeměpis

Hydrosféra a člověk

• Hlavním zdrojem pitné vody jsou vodní toky a voda podpovrchová.

• Světový oceán je významným zdrojem potravin = živočišné bílkoviny.

• Mořské dno je důležité pro těžbu nerostných surovin.

• Moře je také energetickým zdrojem = přílivové elektrárny.

Atmosféra

• Atmos = pára.

• Vzdušný obal Země.

Homosféra

• Vrstva vzduchu při zemském povrchu (0–90 km).

• Chemické složení vzduchu je konstantní, proměnlivý je pouze obsah vodních par a obsah prachových nebo kouřových částeček.

Heterosféra

• Vyšší vrstva ovzduší (90–1000 km).

• Mění se molekulová hmotnost vzduchu.

Složení atmosféry

• Dusík (78 %) a kyslík (21 %).

• Z ostatních prvků necelé 1 % na vzácné plyny – argon, neon, helium, krypton a xenon

• Oxid uhličitý (0,034 %).

Dusík (N2)

• Proniká při sopečné činnosti.

• V současné době se dostává do ovzduší hlavně lidskou činností.

Kyslík (O2)

• Zajišťování biogenních procesů a ke spalování.

• Zdrojem je fotosyntéza.

• Dvě třetiny produkce kyslíku zajišťují suchozemské rostliny a jednu třetinu vyprodukují mořské rostliny

Ozon (O3)

• Zvláštní modifikací kyslíku

• Pohlcuje krátkovlnné paprsky nebezpečného ultrafialového slunečního záření a brání tak jeho pronikání na zemský povrch.

Oxid uhličitý (CO2)

• Vznik při spalovacích procesech a do ovzduší se dostává sopečnou činností a dýcháním organismů.

• Pohlcuje část dlouhovlnného záření a vysílá ho zpět k Zemi, čímž dochází k druhotnému oteplování zemského povrchu.

• Tento jev zvaný skleníkový efekt chrání Zemi před intenzivním ochlazováním.

• Zvyšováním spalování fosilních paliv, se koncentrace CO2 zvyšuje a zvýrazňuje se globální oteplování Země.

Vodní pára

• Do vzduchu se dostává výparem, zejména z půdy, vodních ploch a vegetace.

• Hromadění vodních par v podobě oblaků, které jsou vzdušnými proudy přenášeny na velké vzdálenosti, je příčinou vzniku atmosférických srážek.

• Stejně jako oxid uhličitý pohlcují záření, které vychází ze zemského povrchu.

• Pohlcené záření uvolňují zpět a zmenšují tím ochlazování Země.

Fyzikální vlastnosti atmosféry

• Hmotnost, teplota, hustota, vlhkost, tlak aj.

• Mění se ve směru vertikálním i horizontálním.

• S přibývající výškou klesá teplota, tlak i hustota vzduchu.

Vertikální členění atmosféry

• Podle odlišných fyzikálních vlastností různých částí atmosféry

Troposféra

• Od výšky 14 km nad povrchem Země.

• Většina meteorologických jevů a procesů.

Stratosféra

• Do výšek kolem 50–60 km.

Mezosféra

• Vrstva sahající do výšky 80–85 km.

• Na horní hranici klesá teplota vzduchu až na -100 °C.

Termosféra

• Dosahuje výšky 500 km (dle některých autorů až 700 km).

• Teplota vzduchu v této vrstvě stoupá až na 1400 °C.

• Vyskytují se tu polární záře.

Vznik polární záře

• Mrak částic slunečního větru letí vesmírem.

• Pokud se setká s magnetickým polem Země, tak ho ono pole většinu odrazí dál do vesmíru, ale část zachytí a stáčí po spirálách směrem k magnetickým pólům Země.

• Tam sluneční vítr reaguje s atmosférou, čímž vzniká polární záře.