Zeměpis
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Úvod do geografie
Zeměpis = geografie.
Vznik je spjat s dějinami starověkého Řecka.
V počátcích zahrnovala všechny poznatky o Zemi.
Zájem se rozšiřoval o jednotlivé regiony světa a jejich obyvatele.
Kartografie = nauka o mapách.
Objektem geografie již není celá Země, ale jen její část – krajinná sféra.
Zkoumá vzájemné vztahy mezi přírodním prostředím a lidskou společností v prostoru a čase.
Leží na rozhraní přírodních, společenských a technických věd.
Není jen vědou popisnou, poskytuje též vysvětlení jevů.
Nemá jen vzdělávací význam, je vědou s praktickým zaměřením.
Planetu tvoří několik soustředných vrstev – tzv. geosfér = atmosféra, litosféra, pedosféra, hydrosféra a biosféra.
Složky fyzicko-geografické sféry a socioekonomické sféry jsou vzájemně propojeny a tvoří jednotný systém – tzv. krajinnou sféru.
Krajinná sféra začíná asi 25 km nad zemským povrchem a končí v hloubce 100 až 300 km.
Fyzická geografie zahrnuje = geomorfologii, klimatologii, meteorologii, hydrologii, oceánografii, pedologii, biogeografii, glaciologii a geokryologii.
Socioekonomická zahrnuje = geografii obyvatelstva, sídel, průmyslu, zemědělství, dopravy, ruchu a služeb.
Studuje zejména aktuální stav krajinné sféry a snaží se o další vývoje.
První umělá družice Země = Sputnik, byl vypuštěn v roce 1957.
Vesmír a sluneční soustava
Soubor kosmických těles, která na sebe vzájemně působí.
Stáří je odhadováno na 15 – 18 miliard let.
Nejznámější teorií o vzniku je teorie velkého třesku.
Světelný rok je vzdálenost, kterou urazí světelný paprsek, (světlo se šíří rychlostí 300 000 km/s).
Nejbližší hvězdou k sluneční soustavě je Proxima Centauri (4,22 světelných let).
Vesmír tvoří galaxie (tvořené hvězdami a planetami), planetky, přirozené družice planet (měsíce), komety a meteorická tělesa (meteoroidy, meteory a meteority).
Galaxie, jejíž součástí je sluneční soustava, se nazývá Mléčná dráha = asi 150 miliard hvězd.
Hvězdy tvoří 90 % viditelné hmoty vesmíru = kulová tělesa složená z plazmy a probíhají v nich reakce vytvářející vysoké teploty a světlo, obíhají kolem nich planety.
Jednou z hvězd Mléčné dráhy je Slunce.
Stáří sluneční soustavy je odhadováno na 4,7 miliard let.
Průměr Slunce je 1,4 milionů km.
Střední vzdálenost Země od Slunce je asi 150 milionů km.
Slunce tvoří především vodík a helium.
Slunce rotuje kolem vlastní osy a s celou sluneční soustavou obíhá okolo středu Mléčné dráhy (oběh trvá 250 milionů let).
planety obíhají kolem Slunce po drahách.
A rotují kolem svých os, většina z nich má své přirozené družice (měsíce).
Planetami zemského typu jsou Merkur, Venuše, Země, Mars a obřími planetami jsou Jupiter, Saturn, Uran a Neptun.
Planety zemského typu mají přibližně stejné složení (jsou to pevná tělesa z hornin a kovů) a srovnatelné rozměry.
Obří planety jsou tvořeny převážně zkapalněnými plyny.
Kolem všech obřích planet existují tzv. prstence.
Od r. 2006 nepatří Pluto mezi planety, řadí se k tzv. trpasličím planetám.
Měsíc má čtyřikrát menší poloměr než Země.
Lidé poprvé přistáli na Měsíci 20. července 1969, prvním mužem kráčejícím po měsíčním povrchu byl Neil Armstrong, velitel americké mise Apollo 11.
Měsíc obíhá kolem Země po eliptické dráze, jejíž střední vzdálenost je 384 000 km.
Měsíc rotuje kolem své osy za stejně dlouhou dobu, jakou trvá jeho oběh kolem Země.
K Zemi se Měsíc přivrací stále stejnou stranou.
Zatmění Slunce znamená, že se Měsíc dostane mezi Slunce a Zemi.
Zatmění Měsíce vzniká, když Měsíc vstoupí do stínu Země.