Zpracování témat k závěrečným ústním zkouškám z odborného výcviku - celá kro tématu 37

Samotný obsah sušiny pro sklizeň a silážování kukuřice má pouze informativní význam, důležitý je fyziologický stupeň zralosti zrna, tj. ukončení asimilace škrobu v zrnech (konec mléčné zralosti až výskyt černé skvrny). Existují velké rozdíly v obsahu sušiny podle typu hybridů a zdravotního stavu. Pro sklizeň tradičních hybridů se doporučuje optimální obsah sušiny celé rostliny při sklizni v rozmezí 28 – 34 % (mléčně - vosková zralost, resp. těstovitá zralost zrna). Sušina zbytku rostliny by neměla být větší než 24 %. Hodnoty s obsahem sušiny zbytku rostliny nad 25 % jsou již technologicky špatné, protože sušina celkové rostliny se již pohybuje nad 38 % a silážovaná hmota se vyznačuje nízkou stravitelností. Hybridy s rychlým dozráváním zbytku rostliny jsou proto limitovány tím, že zbytek rostlin má tendenci rychle zasychat a odumírat. Platí zásada, že čím je vyšší sušina, tím kratší musí být délka řezanky (méně než 10 mm) a je nutné zajistit důkladné narušení zrna i stébla. Jinak je tomu u kukuřičných hybridů stay-green, tedy hybridů s rovnoměrným (pomalejším) dozráváním zbytku rostliny. Rovnoměrné dozrávání zbytku rostliny udržuje ve fyziologicky zdravém a zeleném stavu fotosynteticky aktivní pletiva a obsah sušiny zbytku rostliny je vždy nižší (v rozmezí 21 – 24%). Sušina zbytku rostliny 24 % odpovídá celkové sušině rostliny 35 %. Hybridy stay green se silážují v porovnání s tradičními hybridy při relativně vyšším obsahu celkové sušiny, optimálně se pohybuje mezi 33 – 35%. Pokud má být využit výnosový potenciál, je vhodné se sklizní vyčkat až do ukončení ukládání škrobu v zrnech, které probíhá rovněž pozvolně. Pokud se hybridy stay green sklízí velmi časně, není plně využit genetický výnosový potenciál, neboť škrob je ukládán pozvolna a dlouhodoběji a menší uložení škrobu v zrnech snižuje koncentraci energie v siláži. Při optimálním termínu sklizně stay green hybridů má zrno sušinu mezi 55 – 60 % je ve fyziologické zralosti a sušina celé rostliny se pohybuje v rozmezí 32 – 35 %. Při této sušině je nutné zkrátit délku řezanky pod 15 mm, jinak se zhorší dusání a silážovatelnost. Silážní kukuřice v souvislosti s rozvojem palic a asimilací škrobu v zrnech stále zvyšuje svou nutriční hodnotu a koncentraci energie, neboť se zvětšuje podíl klasu na celé rostlině. Optimální termín sklizně je stadium na konci těstovité zralosti, kdy se dosahuje největší koncentrace energie. Faktor délky a kvality řezanky: Důležitým technologickým opatřením k urychlení rozvoje mléčných bakterií v silážované biomase je dokonalé pořezání hmoty. Pořezání, ale také podélné mechanické narušení sklízené zelené hmoty musí být adekvátní danému druhu píce nejen z pohledu struktury, ale i z pohledu jeho silážovatelností. Je nutné zohlednit také vliv na dietetické vlastnosti vyrobeného krmiva z hlediska bachorové fermentace, protože příliš krátká řezanka snižuje obsah strukturální vlákniny (JAMBOR, 1998). Je nutné počítat s tím, že čím kratší bude řezanka, tím více se uvolní buněčné tekutiny obsahující cukr a tím se urychlí fermentace silážované hmoty. Při vysokém obsahu sušiny sklízené rostliny je nutné délku řezanky zkracovat v závislosti na schopnosti vytěsnit vzduch ze silážované píce a možnosti dokonale uzavřít silážní prostor. Délka řezanky silážní kukuřice se musí přizpůsobit obsahu sušiny (při sušině < 30 % se doporučuje řezanka dlouhá 15 – 20 mm; při sušině > 32 – 34 % 6 – 8 mm) a stupni zralosti zrn. Vyšší obsah sušiny kukuřičné siláže (33 – 35 %) zvyšuje celkový příjem sušiny objemných krmiv zvířaty o 2 – 3 kg a v přepočtu vyšší dotace energie i zvýšení produkce mléka. Při krmení kukuřičnou siláží s vyšším obsahem sušiny se dostává větší podíl škrobu do tenkého střeva, což je příznivější a efektivnější pro vlastní metabolismus sacharidů. Rychlost naskladnění a udusání: Výše ztrát při kvašení píce závisí na rychlosti naskladňování a včasném vytvoření podmínek pro rychlý rozvoj mléčných bakterií. Při pomalém plnění silážního prostoru je píce vystavena přístupu kyslíku, který využívají nežádoucí mikroorganismy, takže probíhají nežádoucí procesy, zejména již v první respirační fázi. Vysoký stupeň udusání je nezbytný pro zabránění výměny plynů a tím i druhotnému nežádoucímu kvašení. U siláží s obsahem sušiny 30 % je požadováno udusání minimálně na hodnotu 200 kg sušiny na m3 (MATHIES, 2002). Stupeň stlačitelnosti je určen především výškou hmoty, délkou řezanky, druhem a hmotností použitého dusacího prostředku. Způsob dusání musí vycházet nejen z délky řezanky, ale i z obsahu sušiny. Doporučuje se, aby doba dusání 1 t hmoty byla alespoň 4 – 6 minut, resp. aby dusací tlak byl 7 až 10 kN.m-2 plochy (BOLSEN a URIARTE, 2001). Faktor důkladného zakrytí: Prostor, ve kterém má být krmivo uloženo, musí být po naskladnění dlouhodobě dokonale utěsněn proti vniknutí vzduchu a dešťových srážek. Důkladné zakrytí zasilážované kukuřice výraznou měrou ovlivňuje kvalitu fermentačního procesu a tím také rozhodne o budoucí produkční účinnosti výsledné siláže. U silážních prostorů by měl být kladen důraz na to, aby oxid uhličitý vzniklý v průběhu fermentace (přispěje k vytvoření anaerobního prostředí) a shromažďující se ve spodních vrstvách siláže, neunikal a byl v siláži zadržován. Tím se zabrání možnému vniknutí vzduchu do siláže a oživení aerobní mikroflóry a následné sekundární fermentaci (JAMBOR, 1998). Faktor doby skladování kukuřičné siláže: Správným udusáním dojde k dostatečnému vytěsnění vzdušného kyslíku a snížení existenčních podmínek pro aerobní mikroorganismy. Skladování po dobu minimálně 6-8 týdnů se zabezpečí, že dojde ke snížení počtu kvasinek a plísní, tedy epifytní mikroflóry tzv. samočištěním. Po ukončení fáze zrání siláže je dosažena i stabilita siláže. Siláže je třeba ponechat „dozrát“, ačkoliv se uvádí, že při aplikaci biologických aditiv je možné siláž zkrmovat dříve (zhruba po 2 – 3 týdnech). Během hlavní fermentační fáze, po vytvoření dostatečného množství kyseliny mléčné a snížení pH, bakterie mléčného kvašení postupně ustupují. Pokud se začne zkrmovat siláž v době, kdy mléčné bakterie ještě žijí, produkují kyselinu mléčnou, množí se a mohou negativně ovlivnit zastoupení bachorové mikroflóry. Stabilní fáze fermentačního procesu je doba od ukončení fermentační fáze konzervovaného krmiva až do doby, kdy je silážní prostor otevřen a siláž je zkrmována. Podle úspěšnosti fermentačního procesu může být stabilní fáze různě dlouhá. Schopnost krmiva být stabilní nazýváme skladovatelnost. U kukuřičné siláže je skladovatelnost výrazně vyšší, než u siláží připravených z těžce silážovatelných pícnin. Je-li silážní prostor řádně zakryt a je-li siláž správně odebírána, pak by v kukuřičné siláži v této fázi měla být jen k minimální mikrobiologická aktivita. Kvalitní kukuřičnou siláž je proto možné skladovat s minimálními ztrátami celoročně. Silážní aditiva: Silážní konzervační aditiva tvoří nedílnou součást technologického postupu při konzervaci a skladování krmiv. Přídavkem vhodného konzervačního aditiva se snažíme dosáhnout lepší koncentrace živin a snížení ztrát kvasným procesem, lepší stravitelnosti a zlepšení následného příjmu zvířaty. Je nezbytné zdůraznit, že žádný, tedy ani ten nejlepší konzervační přípravek (biologický ani chemický), nemůže současně substituovat nebo eliminovat nedostatky v technologickém postupu, v požadavku na kvalitu a čistotu silážované kukuřice, nebo požadavek na dostatečné dusání a zakrytí. Použití silážních aditiv při silážování kukuřice má praktický význam z pohledu posílení a zrychlení primární fermentace, posílení aerobní stability kukuřičných siláží, tedy i lepšího příjmu sušiny siláže zvířaty. Za tímto účelem se při konzervaci kukuřice doporučují inokulanty, které obsahují vybrané kmeny bakterií mléčného kvašení (BMK) nejen homofermentativního typu, ale také BMK heterofermentativní, které vyšší produkcí kyseliny octové pozitivně ovlivní aerobní stabilitu siláže. V poslední době se v široké míře využívají při konzervaci siláže LKS, silážovaného vlhkého kukuřičného zrna, nebo silážní kukuřice s vysokým obsahem sušiny dvousložkový biochemický konzervační prostředek obsahující jednak mikrobiální složku a druhou komponentou je sůl aromatické kyseliny (např. benzoan sodný, nebo sorban draselný), která inhibičními účinky zlepšuje aerobní stabilitu siláží po otevření sila. Způsob odběru siláží: K velkým ztrátám v důsledku druhotných fermentací dochází především nešetrnými odběry siláží po otevření sila, kdy dochází k provzdušňování siláží. Velmi rychle se obnovují rozkladné procesy, nastává růst kvasinek a plísní. Tyto mikroorganismy oxidují konzervační kyseliny, přítomné v siláži. V důsledku těchto pochodů dochází k vzestupu hodnoty pH siláže a tím ke ztrátě konzervačního účinku kyselého prostředí. Při odběru krmiva ze sila je třeba omezit působení vzduchu na minimum. Jedná se především o minimalizaci plochy odebírané hmoty. Plocha řezu musí být hladká. Je třeba se vyvarovat vytrhávání silážní hmoty a jejímu načechrání. Mělo by být odebíráno jen potřebné denní množství siláže, protože meziskladování podporuje nežádoucí změny. Všeobecně platí, že hloubka denně odebírané vrstvy siláže by v létě neměla být menší než 30 cm (JAKOBE et al., 1987). Rychlost a rozsah změn vlivem sekundární fermentace závisí mimo jiné také na okolní teplotě. K největším ztrátám vlivem nízké stability siláží dochází při teplotách nad 30 °C (do 45 °C), při kterých jsou mikrobiální procesy nejintenzivnější.