Zpracování témat k závěrečným ústním zkouškám z odborného výcviku - celá kro tématu 37

Ekologické zemědělství při pěstování rostlin

Ekologické zemědělství (někdy též biozemědělství, řidčeji organické zemědělství z anglického „organic agriculture“) je takový způsob hospodaření, který bere ohled na přirozené koloběhy a závislosti a umožňuje tak produkovat vysoce kvalitní a hodnotné potraviny. Jeho prioritou je kvalita, nikoli kvantita produkce. Je založené na zásadách etičtějšího přístupu vůči chovaným zvířatům, ochrany životního prostředí, šetření neobnovitelných zdrojů, ochraně zdraví populace ale i udržení zaměstnanosti v zemědělství a na venkově a udržení biodiverzity (rozmanitosti rostlinných a živočišných druhů). Je jedním z prostředků trvale udržitelného rozvoje a od roku 1994 je součástí zemědělské politiky Evropské unie. Organické zemědělství je jedna z teorií zemědělského hospodaření, založená čistě na používání organických hnojiv (hnůj, kejda, kompost, atd.), který nepřipouští hnojiva minerální. V současné době se začíná stále více uplatňovat v USA, Austrálii a Evropě. Velký důraz je kladen na přirozenou půdní úrodnost, vyhnojování polí a agrotechniku. Opakem organického zemědělství je konvenční zemědělství, které je postaveno na maximálním zisku. V souvislosti s tím, že se hnojí hlavně organickými hnojivy, jedná se o sdruženou rostlinnou a živočišnou výrobu.

Hospodaření firmy

Hospodaření podniku: výnosy, náklady, hospodářský výsledek, účetní výkazy a jejich potřeba pro finanční analýzu pro každodenní manažerská rozhodnutí. Výnosy podniku: peněžní částky, které podnik získal z veškerých svých činností za určité účetní období (měsíc, rok), bez ohledu na to, zda v tomto období došlo k jejich úhradě = přírůstek majetku (aktiv)=výstupy z podniku tzv. aktuální princip (nutno odlišovat výnosy a příjmy, stejně tak později náklady od výdajů, a zisk od cash flow), (výnosy – prodej výrobků a služeb za hotové nebo na obchodní úvěr (pohledávka))- přírůstek aktiv (příjmy – peněžní přírůstek aktiv, prodej služby za hotové) (příjmy=výnosy=prodej služby za hotové (tržba) Hlavní výnosy: výrobního podniku (tržby za výrobky a služby), obchodního podniku (obchodní rozpětí=marže – rozdíl mezi kupní a prodejní cenou), bankovního podniku (rozdíl mezi úroky z úvěrů a z vkladů). Výnosy z podniku (podle výkazu zisku a ztrát), tj. z účetního hlediska: a) provozní – z provozně-hospodářské činnosti – pro to založena - (tržby za výrobky a služby); b) finanční – z finančních investic (výnosy z cenných papírů v podobě úroků); c) mimořádné – získané mimořádně (náhrada škody od pojišťovny). tržby: peněžní částka, kterou získal za prodej výrobků, zboží nebo služeb za účetní období. Tvoří je: tržby z prodeje výrobků a služeb; tržby za prodané zásoby, stroje, zařízení; tržby za prodané licence atd. tržby z prodeje výrobků a služeb: vlivy fyzický objem výroby (prodeje) - dán výr. Kapacitou, poptávkou; cenami (nabídka a poptávka, produkt trhu); sortimentní struktura prodeje (optimalizace); fakturace a způsoby úhrad atd. (předpisy). Náklady podniku: jsou peněžní částky, které podnik účelně vynaložil na získání výnosů; v penězích vyjádřené vstupy do výroby; opět rozdíl od výdajů (úbytek peněžních prostředků v hotovosti nebo BÚ); (př. nákup surovin v hotovosti je výdaj, až při výdeji surovin do spotřeby, jde o náklad, př. nákup dojnice je na fakturu je při úhradě v BÚ výdajem, ale nákladem jsou až odpisy Dl. HM. Třídění nákladů: A) z pohledu účetnictví: finančního (pro externí uživatele, banky, FÚ atd.); manažerského (pro řídící pracovníky, hlavně zajímá „kolik něco stojí, co z toho dostaneme). Manažerské pojetí nákladů: se liší od účetních nákladů: pracují se skutečnými (relevantními) náklady, zahrnují i tzv. oportunitní (alternativní) náklady = částka peněz, která je ztracena, jestliže zdroje nejsou použity pro jinou nejlepší alternativu (skutečné vynaložené – nákup materiálu,oportunitní náklady viz dříve). Explicitní náklady - ty, které podnik platí ( mají formu peněžních výdajů) – nájemné. Implicitní náklady- nemají formu peněžních výdajů a jsou tudíž obtížně vyčíslitelné. K měření proto používáme oportunitních nákladů: bere v úvahu tzv. přírůstkové náklady; rozlišuje krátkodobý a dlouhodobý na náklady a jejich vývoj. Krátkodobý pohled – některé výrobní faktory (zdroje) neměně (fixní) s objemem produkce - počet strojů, některé proměnné (variabilní), mění se s objemem produkce - množství spotřebovaných surovin. 2 druhy nákladů: fixní náklady (FC)- nemění se v závislosti na objemu produkce (př. náklady na pořízení nových strojů a zařízení, zavedení nových technologií, top mgt, odpisy, nájemné). Variabilní náklady (VC)- mění se v závislosti na objemu produkce (spotřeba materiálu, mzdy méně kvalifikovaných pracovníků (snadno nahradit), část nákladů na energii, úroky z půjček) rozdělení fixních a variabilní nákladů v praxi velmi složité. Využití: k operativnímu řízení a rozhodování - např. nákup surovin. Dlouhodobý pohled - veškeré faktory proměnné, neexistují žádné fixní náklady. Hospodářský výsledek a funkce zisku: je rozdíl mezi celkovými výnosy a celkovými náklady podniku V > N = ZISK, V < N = ZTRÁTA. Funkce zisku: Kriteriální - rozhodování o důležitých otázkách ekonomiky podniku (investování, nové technologie, objem výroby atd.). Rozvojová - tj. tvorba finančních zdrojů pro další rozvoj. Rozdělovací - rozdělování důchodu mezi stát a podnik. Motivační - motivem veškerého podnikání, zainteresovanost pracovníků. Způsoby zvyšování zisku: zvyšování výnosů, snižování nákladů, v zisku splývají kladné i záporné jeho získávání (zvýšit i zanedbáváním BOZP, ŽP, monopolní postavení, mezery v legislativě)