2) Empirické poznání
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
- existenci duše předpokládá
- říká, že nějaký nositel musí existovat (představujeme si, máme vůli atd…)
- být znamená být vnímán
- lidé vnímají věci stejně obecná ideje od Boha
- těleso je jen spojení představ v nás
- mimo mysl neexistuje nic jako zdroj našich počitků, existují jen ideje, které vytvořil Bůh
- ideje mohou existovat jen ve vnímajícím duchu platí, že být znamená být vnímán (není to solipsismus!)
Pojednání o principech lidského poznání
- v předmluvě knihu směřuje ke skeptikům, k těm, kterým chybí důkaz Boží existence nebo nesmrtelnost duše
- kniha je napsána jednoduše, přehledně a srozumitelně
- cílem je upozornit na nesrovnalosti ve filozofii
- domnívá se, že překážky vznikly z nepravdivých principů poznání
David Hume (1711 – 1776)
- popřel všechny důkazy Boha
- řekl, že empiricky nelze Bůh ověřit
- nemohu ho vzít, změřit, vyjádřit
- Hume je ateista lidé v Boha v něj mohou věřit, ale to je jejich věc
- vědecky je nedokazatelný
- vědecky nedokazatelná je i duše
- nelze vědecky dokázat, změřit spočítat
- obsahy našeho vědomí dělí na:
imprese = to, co vnímáme aktuálně
ideje = ty pochází ze vzpomínek
- zpochybňuje kauzalitu má být nahrazena pravděpodobností
- agnosticismus - mimo počitky a vjemy nic není
- zůstává mu jen kritérium empirické, vědecké ověření
- jediným jistým zdrojem poznání je podle něj empirie
- kritizoval filozofy a metafyziky, kteří předstírají vědění o tom, co vědět nemůžeme
- rozvíjí a kritizuje Lockovu teorii poznání
- rozum je schopen představy kombinovat
- asociovat několik představ a vytvářet tak předměty (složené představy)
- představa jednoho předmětu vyvolá druhou toto se děje na základě příčin a podobností
- tvrdí, že kauzalita neexistuje, je totiž důsledný empirik
- kritizoval substanci (podstatu)
- ve etice se snaží o vybudování přirozené morálky morálky nezávislé na náboženství, postavené na zkušenosti
- kritériem správného a dobrého jednání je užitečnost a příjemnost
- jedná se o tzv. podmíněnou morálku (nejsou zde nějaké vyšší hodnoty mravní)