22.Filozofie 19. století. Německý romantismus a idealismus. Pozitivismus. Historický materialismus. Iracionalismus a voluntarismus.

ZÁKLAD VEŠKERÉHO VĚDOSLOVÍ

• Vrcholné dílo

• Vědosloví = filozofie, věda o myšlení, vědění – stojí před ostatními vědami

• Úkolem filosofie je vykládání naší zkušenosti – dvě možné cesty:

  • IDEALISTICKÁ – aktivní, samostatný přístup

  • MATERIALISTICKÁ – volí ji pasivnější lidé

• „Na počátku byl sebe vytvářející čin. Já si myslelo samo sebe, a tak se stvořilo.“ – subjektivní idealismus

• „Já“ samo sobě kladlo překážky a muselo je překonávat – práce, boj, vývoj → díky tomu mohlo vzniknout

Lenost = největší zlo

Hlavní úkol člověka: být aktivní a vnitřně nezávislý, konečný cíl: svoboda vůči všemu vnějšímu

Lidský život je tedy postupné očišťování vlastního JÁ. Tím si člověk zajistí věčnost trvání tohoto JÁ.

BLAŽENOST = usilování o dokonalost

Názory na stát

Zdůrazňuje praktické úkoly člověka a jeho povinnosti ke společnosti.

Hlásá socialistické uspořádání státu

Úkoly státu: přerozdělovat vytvořené hodnoty a zaručit občanům právo žít ze své práce. Úkoly v oblasti kultury a výchovy člověka v občana.

FRIDRICH SCHELLING

• 1775–1854

• Spolužák Hegela

• Teologie, dějiny, přírodní vědy

• Goethe v něm rozpoznal talent – na jeho přímluvu se ve 23 letech stal profesorem na univerzitě

• Vzal si starší rozvedenou ženu – sestra romantického spisovatele → dostal se do společnosti romantiků

• Po smrti své ženy se odklonil od romantismu a začal se věnovat teologii

• Cestoval po univerzitách

• Dílo: FILOSOFIE, MYTOLOGIE A ZJEVENÍ

  • Filosofie identity – kritizuje Fichtův pohled na svět – „Ono „já“ je možné v přírodě jen proto, že „duch“ je totožný s přírodou.“

  • Příroda je živý celek, který spoutává tzv. PRASÍLA – nekonečná činnost, stále se něco děje a mění

  • Říká, že je jedna oblast, kde jsou duch a hmota v naprosto ideálním poměru, souladu – umění

GEORG HEGEL

• 1770–1831

• Studoval filosofii

• Po studiu několik let domácí učitel

• Poté mu zemřel otec – získal dědictví → mohl se začít naplno věnovat filosofii

• Profesor na Jenské univerzitě

• Napoleonské války – musel Jenu opustit – chvíli redaktor, poté ředitel gymnázia

• Jeho přednášky byly populární, přestože měl špatný přednes, zadrhával

• Dílo: FENOMENOLOGIE DUCHA

  • Velmi si cenil Hérakleita – bere si jeho dialektický přístup (dynamika)

  • Staví dynamiku na třech základních pojmech:

    • Je stanovena teze

    • Antiteze – někdo přijde s opačným názorem

    • Synteze – hledání toho společného
      → pohyb

  • Snaha smířit idealismus Fichteho a Schillera → absolutní idealismus
    

  • TŘI VÝVOJOVÉ STUPNĚ DUCHA:

    1. Teze – duch je ve stavu bytí o sobě – zkoumá ho logika

       • Duch „doma“, nemá žádné zkušenosti

    2. Antiteze – stav jinobytí – zkoumá duch filosofie přírody

       • Duch vyrazil do světa, snaží se učit, získává zkušenosti, v přírodě každá věc jiná → jinobytí