24.Teoretická, praktická a sociální etika.

MRAV = mravy dané společnosti nebo skupiny jsou ustálené vzorce chování ve vzájemných vztazích jejích členů.

• Mrav označujeme to, jak jsou členové určitého společenství zvyklí jednat, jak se obvykle chovají, morálka a mrav existují ve všech lidských společnostech, ve všech dobách a kulturách, i když se jednotlivé představy o tom, co je morálně dobré, mohou se zásadně lišit.

KOŘENY EVROPSKÉ ETIKY

• Etika prošla dlouhým a pestrým vývojem. Jednou z oblastí jejího zájmu jsou i představy o postavení člověka ve společnosti a o mravně dobré společnosti.

1. Antika – sofisté/Sokrates

• Sofisté (5.století př.n.l.)

• Potřeba umět argumentovat

• Mravní a morální jsou ty věci, co přinášejí užitek

• Relativizace filozofických a etických tvrzení

• Význam etické problematiky

• Relativizují jednotlivé morální pojmy, jako jsou dobro a zlo

• Mravní zásady jsou pouze výsledkem momentální dohody a je na každém, zda na ně přistoupíme.

• Etika Sokratova

• Považoval za hlavní cíl života dosažení blaženosti

• Kdo zní dobro, ten také dobro koná, protože nikdo nedělá dobrovolně zlé věci.

• Etika Platona

• Lidé mají jednat na základě idejí, idea dobra

• Spravedlnost je v jeho pojetí vykládána jako plnění povinnosti vyplývajících z postavení v hierarchické mocenské struktuře obce

• oproti světu materiálních věcí (pouhých stínů) stojí skutečný svět idejí, na jehož vrcholu stojí idea dobra. (Morálka není lidská konvence, ale je součástí vesmíru.)

• V ideální obci vládne na základě ideje dobra filosof král.

• Eugenická teorie – lidé se rodí dobří nebo zlí.

• Etika Aristotela

• Reprezentuje aristokratický směr, obhajující vládu několika nejlepších (urozených).

• Říká, že nejvyšším cílem v životě člověka není úsilí o dosažení absolutního dobra, což je ve skutečnosti nemožné, ale úsilí o BLAŽENÝ ŽIVOT. Opravdová blaženost (eudamonia) spočívá v ctnostech.

• Nejvyšším cílem v životě není úsilí o dosažení absolutního dobra (to je nemožné), ale blažený život -> život ve ctnostech (spravedlnost).

• Důraz na výchovu, potřeba etiku cvičit – lidé se rodí dobří i zlí

• Přirozenost člověka spočívá v jeho schopnosti myslet

• Etika jako samostatná disciplína.

1. Epikurejská etika

• Odvozeno od zakladatele Epikura ze Samu

• Směr se snaží předložit alternativu jak mravné a smysluplně žít v novém historické klimatu, které bylo ovlivněno vládou Alexandra Makedonského.

• Epikuros ze Samu

• Hledal cestu k individuální duševní slasti

• Tuto cestu nacházel ve stažení se do soukromí a oddanosti filozofického myšlení, které je schopno zbavit člověka jeho základních strastí, tj. strachu z bolesti, smrti a bohů.

• Dobrem je žít skrytě, zbaven zbytečného strachu z bolesti, smrti a bohů.

• Možnost atomů svobodně se odchýlit od své dráhy a kmitat kolem ní ---možnost náhody a svobodné volby člověka (opak Demokrita)