24.Teoretická, praktická a sociální etika.

Představuje soubor životních moudrostí, než pokus o systematickou filozofii

Doporučovali zapojení člověka do života společnosti a plnění povinností, které člověku na daném místě náleží.

ATARAXIE = dosažení duševního, neotřesitelného klidu (jejich etický ideál)

Pro dosažení tohoto klidu musí člověk získat APATHEIU = vnitřní svoboda

Kdo dosáhne tohoto stavu, je moudrý.

Seneca (vychovatel Nera) a Marcus Aurelius

Dobrem je dobrý život

Nemůže-li člověk žít dobře, tj. v souladu s logem, je lépe zemřít, třeba i tak, že spáchá sebevraždu

Ctnost spočívala v souladu lidského života s přírodou a v rozumném životě.

Všichni lidé jsou podřízeni světovému řádu, jsou si v tomto smyslu rovni.

stoikové nežádají ovšem zrušení otroctví, neboť to je nutné a nezměnitelné.

Křesťanství = nový náboženský a myšlenková směr

Základní morální poselství křesťanství --- Desatero

Rozšíření základních ctností o lásku, naději a víru.

Větší důraz byl kladen na svědomí a odpovědnost za své jednání.

Ve středověku se etika stala součástí Morální teologie

Víra ve smysl a směr lidských dějin

Etika svatého Augustýna

Názor o predestinaci – boží předurčení

Poslední cíl, ke kterému má člověk směřovat ---Bůh jako nejvyšší dobro.

Názor, mimo církev není spásy

Etika Tomáše Akvinského

rozvinul etiku na základě přirozeného zákona

Přijímal základní antické ctnosti – moudrost, statečnost, spravedlivost.

Připojil ctnosti křesťanské – víra, láska a naděje.

Ctnosti založeny na rozumu

Uznával svobodu lidské vůle – svobodu hřešit i konat dobré skutky

Vzory v antické kultuře

Humanistická a renesanční kultura přinesly změny v chápání morálky, v opozici ke scholastice stavěly do popředí AUTONOMII MORÁLKY, kdy člověk má být dobrý sám od sebe, nikoliv proto, že se obává božího trestu.

Nejvyšší ctností je schopnost a síla k jednání a překonání osudu, osvobozená od morálního hodnocení.

Lidi se k sobě vždy budou chovat jako zločinci, pokud nejsou k poctivosti nuceni.

Etika Niccola Machiavelliho

Pokus o spojení etiky a politiky, ovšem bez klonu k moralizování

Základem dějin je podle něho KOLOBĚH, vznik, vzestup, vrchol a úpadek

DOBRÝ VLADAŘ na každém místě této křivky vývoje může správně zapůsobit – podnítit vzestup, dosáhnout co nejdelšího udržení se na vrcholu či zmírnit úpadek.

DOBRO ---- ÚŽITEK PRO VŠECHNY, nikoliv pro jedince. Jednotlivec musí za toto dobro často zaplatit, a to i za cenu nejvyšší (život), vládce nesmí brát ohledy na jednotlivce.

MRAVNOST --- není cíl, ale PROSTŘEDEK POLITICKÉHO JEDNÁNÍ

Nejdůležitější ---vlast a svoboda vlasti

Hlavní politický cíl podle něj --- sjednocení Itálie

Obecného dobra lze dosáhnout pomocí nemorálních prostředků – násilím a klamem.