Dopady pandemie na insolvence lex covid
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Úprava mimořádného moratoria je ochranný nástroj obchodních společností před hrozícím úpadkem, který vznikl v důsledku covidové pandemie. Mimořádné moratorium mohly využít pouze obchodní společnosti, které se dostaly do potíží během pandemie. Pokud problémy vznikly dříve, mimořádné moratorium nebylo možné využít. OSVČ, které se koncem roku 2019 (tj. před propuknutím pandemie) nacházely v insolvenci, měly nárok na slevu na pojistném za rok 2020.38 Myslím si, že je spravedlivé a přínosné, že mimořádné moratorium mohly využít pouze společnosti, které se dostaly do finančních problémů v důsledku pandemie a OSVČ, které byly v úpadku již před propuknutím pandemie, mohly využít alespoň slevu na pojistném. Finanční problémy vzniklé během pandemie byly neúmyslně a nečekaně způsobeny. Zatímco obchodní společnosti, které měly finanční problémy již před propuknutím celosvětové pandemie, nebyly nijak ovlivněny a jejich byznys byl pouze neúspěšný. I to se může ve světě byznysu stát. Konkurence na trhu je velká, a proto je náročné udržet si své podnikání. I přesto že obchodní společnosti zasažené během pandemie mohly využít mimořádné moratorium, tak to ale nebylo řešením. Mimořádné moratorium bylo pouhým pomocníkem k vyřešení problému. Myslím si, že mimořádné moratorium bylo vhodným pomocníkem pro majitele, kteří ho měli využít efektivně a během něj si ujasnit, jak chtějí svoji finanční krizi vyřešit.
Lex Covid Justice II sice pozastavil do června 2021 povinnost podat na vlastní obchodní společnost v úpadku insolvenční návrh, ty ale musí nadále splácet své půjčky. Myslím si, že tímto krokem a využitím mimořádného moratoria majitelé společností získávají větší pocit bezpečí. Získají tím klid a čas na důležitá rozhodnutí ohledně osudu své obchodní společnosti.
Podle mého názoru by bylo vhodné legislativní úpravu insolvenčního zákona provést ještě v následujících oblastech. Tyto úpravy by výrazně ulehčily přežití obchodních společností v tíživé finanční situaci a umožnily věřitelům snáze se domoci alespoň části zapůjčených finančních prostředků dlužníkovi. Jedná se o následující oblasti:
a) zrušení vyměřování sankčních úroků,
b) snížení smluvní úrokové sazby na 1 procento,
c) lhůta mimořádného moratoria na 6 měsíců oproti nynějším 3 měsícům.
Na sankční úroky, nebo-li úroky z prodlení, mají věřitelé nárok ze zákona, jedná se o zákonnou sankci, ani ve smlouvě nemusí být uvedeny. Povinnost platit sankční úroky vzniká dlužníkovi ve chvíli, kdy se zpozdí se splátkou dluhu. V době pandemie bylo splácení dluhů obtížné, proto si myslím, že by bylo dobré, kdyby se tato zákonná sankce v Lex Covid Justice II upravila či nejlépe úplně zrušila. Zrušení vyměřování sankčních úroků povede k neúměrnému nenavyšování dluhů. Věřitel si stále účtuje úrokovou sazbu a není nijak dále trestán za nesplácení svého závazku. Snížením smluvní úrokové sazby na 1 procento stále zajišťuje věřiteli jakýsi, byť drobný, výnos ze zapůjčených finančních prostředků, ale dlužníkovi dramaticky nenarůstá jeho úvěrové zatížení. Prodloužení lhůty mimořádného moratoria dává dlužníkovi delší časový prostor na vypořádání jeho tíživé finanční situace, a tím zvyšuje šanci, že se věřitel domůže většiny svých pohledávek.