Francouzské osvícenství
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
FRANCOUZSKÁ FILOZOFIE 18. STOLETÍ
OSVÍCENSTVÍ
Osvícenství je filozofické hnutí, jehož počátky můžeme nalézt v Anglii na konci 17. století (Newton, Locke), a které vrcholí v průběhu 18. století ve Francii a Německu. Toto myšlenkové hnutí doprovází formování nastupující generace buržoazie, která získává stále větší vliv ve společnosti.
Základem osvícenství je rozum, který se stává základem všeho poznání a veškerého výkladu světa. Osvícenství klade důraz na lidskou svobodu, rovnost, toleranci a přirozené principy práva. Převažují tendence vysvětlovat jevy, a to jak přírodní, tak i společenské, mechanicky (vliv Newtona). Poprvé v dějinách myšlení je filozofie v radikální opozici vůči církvi a náboženství. Neohraničený optimismus a někdy až naivní víra v pokrok nastoupily místo dosavadního respektu vůči autoritám a tradici.
Myšlenky osvícenství výrazně ovlivnily historické události konce 18. století - severoamerické hnutí za nezávislost spojené se založením USA (1776) a Velkou francouzskou buržoazní revolucí (1789). Na rozdíl od Francie a USA, kde myšlenky osvícenství napomohly revolucím, na evropském kontinentě se promítly do systému osvícenského absolutismu, a to především v Prusku (Fridrich Veliký), Rakousku (Josef II.) a zčásti též v Rusku (Kateřina II.). Osvícenští panovníci prosazovali přeměnu společnosti především formou rozsáhlých reforem.
FRANCOUZSKÉ OSVÍCENSTVÍ
Vznik francouzského osvícenství je spojen s šířením myšlenek významných vědců a filozofů z Anglie. Francouzi začínají studovat Newtonovu mechaniku, Lockovy filozofické spisy a také anglickou ústavu a společenský systém. Francouzi obdivují společenský pokrok, cítí se svázáni tradicemi, absolutistickou vládou Ludvíka XIV. (Stát jsem já!) a také stále přetrvávajícími výsadami církve. Francouzští osvícenští myslitelé ostře kritizují společenské poměry, praktiky absolutistické vlády, odmítají nejen církev ale i náboženství vůbec. Francouzské osvícenství je oproti anglickému a německému velmi radikální. Ostře bojuje proti tradicím, modlářství a pověrám, jedinou autoritou je rozum, vlastní svobodný úsudek
Nejvýznamnějšími francouzskými osvícenci jsou:
Charles Montesquieu, Voltaire a Jean Jacques Rousseau.
CHARLES MONTESQUIEU (čárl monteskié)
1689 - 1755
DÍLO: PERSKÉ LISTY
O DUCHU ZÁKONŮ
V díle Perské listy zachycuje dojmy dvou fiktivních Peršanů z pobytu ve Francii.
Ti ve svých dopisech domů kritizují společenské,státní a církevní poměry panující ve Francii. Dílo je mistrnou satirou na státní absolutismus, církevní nesnášenlivost a všeobecné uvolnění mravů v tehdejší Francii.
Ve svém hlavním díle O duchu zákonu se M. nechal inspirovat Lockovými názory na společnost. Staví se kriticky k absolutní monarchii a vyzvedává monarchii konstituční. Hlavní přínos tohoto díla je v rozvinutí myšlenky J. Locka o nutnosti rozdělení státní moci. Zárukou politické svobody je oddělení a vzájemná kontrola tří druhů moci. Moc by měla být rozdělena na zákonodárnou (parlament), výkonnou (vladař) a soudní (nezávislé soudy).