Francouzské osvícenství
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
M. bývá dále považován za významného předchůdce sociologie. Zabývá se společenskou statikou, tj. strukturou společnosti a čím je společnost určována. Přichází s převratnou teorií, která považuje vliv přírodních a zeměpisných podmínek na uspořádání společnosti, státu a práva za velmi výrazný. Tuto teorii označujeme jako geografický determinismus.
SHRNUTÍ: KRITIKA POMĚRU VE FRANCII, TROJÍ DĚLENÍ MOCI, GEOGRAFICKÝ DETERMINISMUS
FRANCOIS MARIE AROUET - VOLTAIRE (francoá marí arué - voltér)
1694 - 1778
Pocházel z rodiny zámožného advokáta. V jednadvaceti letech si brzy po svém příchodu do Paříže získal velkou popularitu jako duchaplný diskutér, ironický spisovatel a „praktický“ filozof. Jméno Voltaire bylo jeho literárním pseudonymem. Jeho dílo, zahrnující všechny žánry (historii, literaturu, filozofii, divadelní hry, rozsáhlá korespondence s intelektuální elitou Evropy) mu přineslo slávu již za jeho života. Přesto byl ve Francii pronásledován absolutismem a několikrát byl nucen opustit Francii. Výrazně na něho zapůsobily dva dlouhodobé pobyty v Anglii, kde se důkladně seznámil s myšlenkami anglického osvícenství. Velmi mu imponovala svoboda slova a konstituční typ vlády. Své dojmy z pobytu - Anglii shrnul v díle FILOZOFICKÉ LISTY
O ANGLIČANECH.
DALŠÍ DÍLA: POJEDNÁNÍ O SNÁŠENLIVOSTI
FILOZOFICKÝ SLOVNÍK
ESEJ O MRAVECH A DUCHU NÁRODŮ
CANDIDE (kandid) - beletristické dílo
Voltaire píše svěžím stylem, je velmi vtipný, zároveň však velmi jízlivý a ironický.
Jeho filozofie je eklektická, snaží se neupadnout do určité „škatulky“. Všemi jeho díly však pronikají hlavní požadavky jeho filozofie - boj proti náboženskému dogmatismu, důraz na toleranci, boj za svobodu myšlení.
V díle Pojednání o snášenlivosti např. píše: „Jakým právem může tvor stvořený k sebeurčení nutit jiného tvora, aby myslel tak, jak myslí on?“
V Eseji o mravech a duchu národů jako jeden z prvních historiků chápe dějiny jako vývoj jednotlivých civilizací, které charakterizuje a dokládá faktografickým materiálem. Tím výrazně ovlivnil dějepisectví.
„... nechci mít nic společného s příběhy velkých panovníků, ale chci se dozvědět, po jakých stupních přicházeli lidé od barbarství k civilizaci. Chci psát dějiny, které by objasnily, jak žili lidé v kruhu své rodiny a jaká umění společně pěstovali.“
Kromě toho, že Voltaire psal celý život příspěvky, pro Encyklopedii věd, umění a řemesel, sepsal i vlastní filozofický slovník.
Zdaleka nejdůležitější je Voltairova kritika církve a náboženského dogmatismu a fanatismu. V mnoha dalších dílech (zde neuvedených) velmi vtipnou či jízlivou formou napadá církevní hodnostáře, teology ale není mu svatý např. ani Leibniz se svou teodiceou -“Bůh stvořil nejlepší z možných světů“. Na to například reaguje Voltaire veršem: