Francouzské osvícenství

Stejně jako Montesquieu a Voltaire se ani Rousseau nezabývá ontologií či gnoseologií. Předmětem jeho zájmu je společnost , otázky státu a práva, pedagogika či také problematika vzniku a původu kultur. Právem bývá R. považován za zakladatele etnologie (nauka o jednotlivých kulturách, skupinách, které mají společné zvyky, společný jazyk, jsou nějakým způsobem rasově příbuzné atd.).

Podívejme se nyní na nejdůležitější Rousseauova díla a na problematiku kterou řeší,

což nám pomůže vytvořit určitou představu o filozofickém myšlení Jeana Jacquese Rouseaua.

ROZPRAVA O VĚDÁCH A UMĚNÍ

Toto dílo řeší již výše položenou otázku Akademie v Dijonu „Zda pokrok věd a umění přispěl k zlepšení mravů.“ Většina myslitelů doby je přesvědčena o tom, že věda a vynálezy, jakož i rozvoj uměmí (vše započala renesance) zdokonalila člověka a společnost a tedy je nutné odpovědět kladně. R. však říká: „Ne! - Člověk ve svém nadšení pro rozum zapomněl na své city, své smysly a své přirozené instinkty, kterými ho příroda obdařila. Původně žil člověk v naprosté harmonii s přírodou a byl šťastný. Nyní se od přírody odděluje a chce ji převýšit a je nešťastným. Člověk se stává nemravným a jeden škodí druhému.“ (Všimněte si opaku oproti Hobbese; ten tvrdí, že v původním stavu panovala anarchie a člověk byl člověku nepřítelem, nyní je společnost vázána smlouvou a žije harmonicky). R. však kolem sebe vidí bídu, nespravedlnost a utrpení.

Všimněte si Rousseauovy nespokojenosti se sociální situací., která patrně ovlivňovala další myslitele (např. M. Robespiera – ten se s Rousseauem na sklonku jeho života osobně setkal)

a také jistě ovlivnila sociální kritiku utopických socialistů a ta následně K.Marxe.

R. hledá kořeny upadlé společnosti, bídy, nespravedlnosti, nerovnosti a nesvobody. Tento problém řeší v díle ROZPRAVA O PŮVODU A ZÁKLADECH NEROVNOSTI MEZI LIDMI

R. rozlišuje nerovnost: a) přirozenou (věk, zdraví, dispozice)

b) umělou (mravní, politická; ta, která je uměle vytvořena)

Příčinou této umělé nerovnosti je soukromé vlastnictví. Ti, kdož si přivlastnili to, co patřilo původně všem nyní diktují podmínky společenského soužití. Na jedné straně tedy stojí lidé bohatí a mocní na druhé straně lidé chudí a nesvobodní, kteří jsou odkázáni svévoli mocných.

(Opět si všimněte myšlenek socialismu).

Způsob, jakým je možné tuto umělou nerovnost odstranit, navrhuje Rousseau v díle

O SPOLEČENSKÉ SMLOUVĚ. Soukromé vlastnictví musí být zrušeno. Všichni lidé si mají být rovni a mají právo být svobodni. Každý člověk má právo ovlivňovat soužití společnosti. Lid je tedy podle R. nositelem moci. R. je zastáncem přímé demokracie. Všichni lidé by měli mít právo podílet se na správě státu. Obhajuje rovné hlasovací právo. Lidé dobrovolně podřizují svou osobu všeobecné vůli (vůli většiny) a ta se stává novou přirozenou svobodou a rovností.