Francouzské osvícenství
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
„V té komedii světa, marnivé a zlé,
sní chorých bláznů houf a blábolí o štěstí.“
Kritika Leibnize se objevuje výrazně i v díle Candide.
Přesto nemůžeme říci, že byl Voltaire ateistou, naopak byl to člověk niterně oddaný svému bohu. Zdůrazňuje mravní roli náboženství a obdivuje osobu Krista.
Hlásí se k deismu - bůh stvořil tento svět, což je možné vidět v dokonalosti přírody.
„Kdyby bůh neexistoval, bylo by třeba jej vymyslet, ale celá příroda nám říká, že existuje.“
Neustále bojuje proti předsudkům a pověrám. Často vtipně:
„Nevěřím v čerta, ale jsem rád, že v něj věří můj krejčí, aspoň mě neokrade.“
Poslední léta života prožil ve Švýcarsku, neboť ve Francii měl hodně nepřátel v kruzích blízkých králi. Přesto byl známý po celé Evropě a ve Francii nesmírně oblíbený. Rok před svou smrtí se vrátil do Paříže, kde ho vítaly davy lidí.
Ve své závěti napsal: „V okamžiku smrti vyznávám, že uctívám boha, milují své přátele, nepociťuji nenávist ke svým nepřátelům a nenávidím pověru.“
SHRNUTÍ: OBLÍBENÝ DISKUTÉR, VTIPNÝ A IRONICKÝ SPISOVATEL, EKLEKTIK,ENCYKLOPEDISTA
BOJ PROTI DOGMATISMU, CÍRKVI A POVĚRÁM, NOVÉ POJETÍ DĚJEPISECTVÍ, DEISMUS
JEAN JACQUES ROUSSEAU (žán žak rusó)
1712 - 1778
Rousseau se do jisté míry vymyká celkové racionalistické orientaci osvícenství. Zatímco osvícenští filozofové kladou velký důraz na rozum a zdravý úsudek člověka, R. vyzdvihuje úlohu citu, intuice, vášně a pudové svázanosti s přírodou v životě člověka. Do značné míry tak ovlivnil pozdější filozofické směry, které po období osvícenství následovaly - tj. romantismus (Goethe, Schiller, Schelling) a iracionalismus (Nietzsche).
Znalost života J. J. Rousseaua je nepostradatelná pro pochopení jeho filozofie a jeho postojů. Jeho život plný zvratů, emocí, milostných vzplanutí a vášnivého vztahu k přírodě výrazně ovlivnil jeho filozofické myšlení. O jeho životě se nejvíce dovídáme z autobiografického díla VYZNÁNÍ, které bylo vydáno posmrtně.
Rousseau se narodil v Ženevě, v rodině hodináře. V šestnácti letech zběhl z učení a ukrýval se u starší venkovské ženy, která mu byla delší dobu matkou i milenkou. V tomto období ho okouzlila příroda, ve které nalézal harmonii a krásu, zatímco kultura města a společnosti ho odpuzovala svou zkažeností. Od dvaceti let vedl potulný život, živil se různými zaměstnáními, převážně vyučoval hudbě a latině, byl vychovatelem, ale také např. sluhou. Po svém prvním literárním úspěchu, kdy zvítězil v soutěži o nejlepší rozpravu na téma „Zda pokrok věd a umění přispěl k zlepšení mravů“, jež vypsala Akademie v Dijonu, odešel do Paříže. Zde začíná pracovat na svých dílech, ale svými neustálými kritikami soudobé společnosti si proti sobě poštval nejen představitele absolutistického režimu, ale také některé filozofy, se kterými se přátelil (Voltaire, encyklopedisté). Je neustále pronásledován nepřáteli a režimem a tak je nucen neustále měnit své působiště. Navíc trpí stálými pocity nepochopení a nedocenění jeho myšlenek, a těmto pocitům podlehne natolik, že onemocní duševně a je zasažen paranoiou.