Sociologie

• 

Sociální fakta – vlivy společnosti, které na každého jednotlivce vytvářejí tlak, ústřední pojem Durkheimovy sociologie, 
odráží se ve všech jevech ve společnosti a měly by být předmětem zkoumání sociologie (=základ, který celou společnost 
utváří)

• 

Solidarita – z hlediska solidarity dělí společnosti na dva typy

▪ 

Společnosti s mechanickou solidaritou lze přirovnat k tomu, co dnešní sociologie chápe jako společnost 
tradiční. Je to společnost uspořádaná v malých společenských a územních celcích (např. vesnice, kmeny). Je 
integrována náboženstvím, které vytváří kolektivní vědomí. Její právo je trestní s represivními sankcemi 
(sankce má odradit ostatní od podobného činu). Individualita je vyčerpána kolektivní identitou, takže je 
nerozvinutá. 

▪ 

Společnosti s organickou solidaritou lze oproti tomu označit za společnosti moderní. Vznik vlivem nárůstu 
počtu obyvatel. Právo je kooperativní a sankce restorativní, tzn. sankce by měla člověka poučit a napravit. 
Tento typ společnosti je integrován dělbou práce. Při narušení dělby práce (vlivem ekonomické krize či 
konfliktu zaměstnanců se zaměstnavatelem) může dojít k anomii (takový stav společnosti, kdy přestávají platit 
pravidla a normy) 

• 

Anomie a sebevraždy 

▪ 

definuje anomii jako stav, při němž neplatí pravidla (z řec. a nomos = bez zákonů) a jedinec se tam nemůže 
opřít o normy a hodnoty. Tento jev zpravidla provází velké sociální změny, kdy dochází k radikální proměně 
sociálního řádu. Durkheim tento koncept využívá při studiu sebevražednosti. Sebevraždu chápe jako jev 
sociální, nikoliv jako ryze individuální akt. Na základě studie identifikuje čtyři typy sebevražd:  

▪ 

Altruistická: je zapříčiněna ohledem na druhé, jedná se o akt sebeobětování  

▪ 

Egoistická: má individuální motivaci  

▪ 

Fatalistická: je reakcí na okolnosti, jímž nelze vzdorovat (např. příliš silná soc. kontrola)  

▪ 

Anomická: zapříčiněna dezorientací ve společnosti v důsledku anomie