Sociologie

• 

Náboženství, kolektivní vědomí 

▪ 

Považuje náboženství za klíčový prvek pro solidaritu ve společnostech s mechanickou solidaritou. Hlavním 
činitelem náboženství je kolektivní vědomí = souhrn přesvědčení, postojů a norem v dané společnosti. 
Kolektivní vědomí je zároveň utvářeno společností, ale zároveň ji utváří a integruje.

▪ 

Náboženství je projevem sociální povahy člověka – je projekcí společnosti, skrz kterou prostřednictvím rituálů a 
víry oslavuje společnost samu sebe a tím je utužována solidarita (konsenzus) 

▪ 

Díky náboženství je strukturován čas i prostor ve společnosti pomocí rozlišení na sakrální (posvátné) a profánní 
(světské) 

▪ 

Max Weber 

• 

je jednou z klíčových osobností dějin sociologie a obvykle bývá společně s É. Durkheimem a K. Marxem řazen mezi 
nejvýznamnější klasiky oboru 

• 

Ideální typ 

▪ 

neexistující model, který slouží jako nástroj k poměřování reality, abstraktní model určitého jevu, ztělesňující 
jeho nejtypičtější vlastnosti

▪ 

vzniká na základě vyfiltrování klíčových znaků jevu, zprůměrováním nebo shrnutím společných rysů

• 

představitel nehodnotící sociologie (navazují na něj neopozitivisté)

• 

definuje sociologii jako vědu o sociálním jednání 

▪ 

jednání je nutné odlišit od chování (odpověď organismu na vnější či vnitřní podnět) 

▪ 

jednání má smysl – cíl a záměr, jedinec svým jednáním vědomě působí na ostatní 

▪ 

rozlišuje čtyři ideální typy sociálního jednání: 

• 

Účelově racionální – jeho smyslem je dosažení daného cíle  

• 

Hodnotově racionální – jeho smyslem jsou mravní či estetické motivy  

• 

Afektivní – motivováno emocionálně  

• 

Tradiční – jednání s ohledem na tradici  

o 

Sociologie má pak usilovat o porozumění smyslu sociálního jednání – odtud označení 
rozumějící sociologie. V tomto duchu na Webera navazuje interpretativní sociologie.