ZSV_MO_13B_JUD_dějiny_svatky

Roš chodeš: Nový měsíc – zahajuje každý židovský měsíc. První den měsíce nisan, čtrnáct dní před východem z Egypta, přikázal Bůh Mojžíšovi, aby vyhlásil novoluní. Od této chvíle se datuje tradice slavení novoluní, která nepřerušena trvá do dnešních dnů.

Vysoké svátky

Roš ha-šana – Nový rok: S ubíhajícím časem končícího roku zkoumají věřící všechno, co učinili a neučinili.

Roš ha-šana patří ke svátkům, o nichž se troubí na šofar, naříznutý beraní roh. Troubení vyjadřuje hold Božímu království, dále tento obyčej upomíná na dobu praotců, zvláště Abrahama, a konečně na dar Tóry na Sinaji. Byl to právě zvuk šofaru, který se měl ozývat na hoře Sinaj při darování Tóry.

Deset dní pokání: dny mezi Roš ha-šana a Jom kipur nazýváme dny pokání. V této vážné době mezi dvěma vysokými biblickými svátky se dbá ve zvýšené míře na pečlivost plnění příkazů, prodlužuje se čas věnovaný dennímu studiu Tóry, říkají se ranní omluvné modlitby slichot, prosby za odpuštění, mnozí mají ve zvyku se postit.

Stará tradice říká, že od této chvíle až do konce Jom kipuru je otevřena nebeská kniha. V ní jsou zaznamenány dobré a zlé činy každého člověka.

Poslední, tedy desátý den je jedním z největších svátků v židovství:

Jom kipur – Den smíření: je nejvyšší židovský svátek. Je to den sebezpytování, strávený v modlitbách a půstu.

Poutní svátky

Svátky připomínající vyjití z otroctví a útěk z Egypta.

Pesach – Svátek nekvašeného chleba: je jedním z nejdůležitějších židovských svátků a zároveň jedním z nejstarších vůbec. Je svátkem osvobození židovského národa z tyranského zajetí a zároveň slavnostní probouzení půdy a země.

Šavu'ot – Svátek týdnů: Někdy nazývaný též „letnice“, svátek obdržení Tóry na hoře Sinaj.

Sukot – Svátek stánků: Svátek sklizně, připomenutí přebývání na poušti. Jeden z veselých svátků, který zároveň symbolizuje konec vegetačního období roku a nástup zimy.

Postní dny

Tiš'a be-av – 9. av: Nejsmutnější den židovské historie, výročí zničení obou jeruzalémských Chrámů a dalších tragických událostí

Historické svátky

Chanuka – Svátek světel: Příběh Chanuky je zaznamenán v 1. a2. Mak. Zázrak posvěceného oleje, který zázračně hořel po osm dní je popsán i v Talmudu.

Chanuka připomíná porážku syrských sil, které se pokoušely zamezit Izraelcům praktikovat judaismus. Juda Makabejský a jeho bratři zničili ohromné vojsko a znovuvysvětili jeruzalémský chrám. Pro tento osmidenní svátek je charakteristické zapalování světel – jedno pro první noc, dvě pro druhou, atd. – a používání speciálního svícnu, který se jmenuje chanukija nebo menora.

Purim – Svátek losů: Nejveselejší z židovských svátků. Purim připomíná události, které jsou zaznamenány v Knize Ester. Je slaven čtením biblické knihy Ester, během kterého celá obec spustí rámus při jakékoliv zmínce jména Haman; divadelním sehráním příběhu Ester; obdarováváním chudých a posíláním dárků (jídla, pití) a karnevalem. Zvyk pití souvisí s další povinností – opít se tak, aby dotyčný nerozeznal rozdíl mezi prokletým Hamanem a požehnaným Mordechajem.