ZSV_MO_25A_HIND

Hinduismus

Název hinduismus: Jako hinduismus se označujenáboženství vzniklé a zdomácnělé v Indii a vyznávané tamějším obyvatelstvem. Tento název pochází od perských muslimů, kteří pronikli kolem roku 1000 po Kr. do Přední Asie a všechny obyvatele na řece Indu označovali jako Hindy. Hind je tedy původně označení etnografické (= Ind), které v sobě zahrnuje náboženský způsob života vlastní Indům. Po islámské invazi vymizela toto-žnost etnografické a náboženské příslušnosti z vědomí a hindse stává na roz-díl od slova Ind označením těch, kteří žijí v tradici náboženství vzniklých v Indii.

Název tohoto náboženství není v literatuře jednoznačný. Důvodů je pro to několik: a) V Indii je mnoho kmenů a mnoho náboženských forem a tradic. Hinduismus je souhrnným označením rozmanitých prvků.

b) Dějiny velkých náboženských tradic Indie se vyznačují hlu-bokými proměnami, takže hinduismus v nejširším smyslu vykazuje řadu velmi různých vývojových linií.

Za tohoto předpokladu lze říci: Hinduismus v současné době označuje v každém případě náboženství všech Indů, kteří nepatří na základě zvláštního vyznání k jinému náboženství, a tedy nejsou muslimové, buddhisté, křesťané atd. Podle věřících hindů však lze jako hinduismus označit také dřívější období indického náboženství, protože jsou podle jejich přesvědčení v podstatě totožná se základním chápáním dnešního hindu-ismu. Jsou to především tato období:

- Védismus neboli starší bráhmanismus asi mezi 12. (16.?) až 9. stol. př. Kr.; tehdy vznikla sbírka textů zvaná védy, dodnes základní texty hinduismu.

- Bráhmanismus v užším smyslu, asi mezi 11/10. až 8. stol. př. Kr.; je to doba, kdy příslušníci nejvyšší kasty (= bráhmani) sepsali na základě spekulace a kultovní praxe první významný výklad véd; potom doba od 8. století př. Kr.; období upanišad, v němž se mísí árijské a předárijské náboženské formy (toto období se někdy nazývá starší hinduismus).

- Hinduismus od 4. stol. př. Kr.; doba, kdy byly ukončeny upanišady, kdy vznikají velké poklasické eposy Mahábhárata s epizodou Bhagavadgíta (zvanou též Gita) a Rámájana a dochází - paralelně se středověkou evropskou scholastikou - k vytvoření velkých filozofických systémů.

Když dobu mezi upanišadami a začátkem filozofických systémů nazveme starší hinduismus, pak doba náboženské renesance po zániku indického buddhismu v důsledku islámských vpádů je období mladšího hinduismu, zatímco moderní hinduismus je doba, kdy především od 19. stol. došlo k výměně myšlenek mezi Indií a Evropou.

Jak hinduismus chápe sám sebe: Hinduismus se odlišuje od jiných náboženství především třemi důležitými rysy:

a)Jeho původ se ztrácí v době předhistorické. Nemá žádného zakladatele. Původ náboženství a původ indického národa, který vznikl přistěhováním árijských kmenů a jejich smíšením s domorodým obyvatelstvem, jsou zvláštním způsobem spojeny, Předárijské prvky se spojily i v náboženském myšlení s árijskými formami. Toto náboženství tak působí až dodnes spíše nedějinně.