ZSV_MO_25A_HIND

2. Džňánamárga, cesta poznání, vychází z toho, že poslední příčinou vytváření karmanu je nevědění (avidjá) a že osvobození může přinést poznání poslední všeobecné jednoty ve smyslu átman = brahman. Toto poznání, které se prosadilo ve spekulaci upanišad, však nesmíme chápat jako výsledek logicko-pojmového poznání. Toto poznání se naopak musí uskutečnit existenciálně, v celém těle. K tomu pomáhá jóga, metodické úsilí, které vede ke sjednocení s nejvyšším. Nebudeme zde uvádět stupně jógy a její jednotlivé školy, konstatujeme však, že jóga se spojila s velmi různými filozofickými a náboženskými směry, s teisticko-osobním a neosobním výkladem absolutna. Klasickým dílem jógy jsou Jógasútry, připisované jistému Pataňdžalimu z 5. století poKr.

3. Bhaktimárga, cesta láskyplné oddanosti a uctívání, se těší na základě Gita zvláštní oblibě u lidu. Jak naznačuje obtížně přeložitelné slovo bhakti, jde tu o touhu dospět do rukou nejvyšší bytosti a sjednotit se s ní. Sjednocení s nejvyšší bytostí je však ve velmi mnoha případech láskyplné sjednocení člověka s nejvyšším osobním bohem. Blízkost boha a jednota, kterou člověku láskyplně uděluje, je pak zkušeností vykoupení a osvobození.

Hinduismus a my: Neobvyklá nabídka smyslu vzbuzuje pozornost a zájem především tam, kde se dotýká kritických a nedostatečně zdůrazňovaných aspektů vlastní nabídky. Zde je možno se zřetelem ke křesťanské nabídce smyslu uvést mimo jiné tyto aspekty:

- V hinduismu není nabídka osvobození vázána na určitou historickou osobu, jakou je v křesťanství Ježíš Nazaretský.

- Představa boha připouští velkou šíři variant a sahá od zbožštění a zabsolutnění vlastního vnitřního jádra až k láskyplnému oddání se bohu, který člověku pomáhá a miluje ho.

- V hinduismu se člověk hledající smysl nesetkává nejprve s hlásáním závazné nauky, ale s poukazem na množství duchovních praktik, které vedou k tomu, že člověk nalezne sám sebe a že se úplně naplní.

- Hinduismus se neprezentuje nejprve jako imponující organizace církevního typu, ale v duchovně vyzařujících lidech, duchovních mist-rech, guruech (guru = učitel), v lidech meditujících, asketech, jogínech, bhaktech, kteří pak eventuálně vedou k vytvoření nových spontánních skupin pro cvičení a následování.

- Nauka o převtělování (reinkarnaci) se jeví lidštější, protože člověku nehrozí přísností neodvolatelného jednou pro vždy nynějšího života a smrti, kterou musím projít já sám, nýbrž otvírá východisko a šanci nového osvědčení se.

Hinduismus má velikou přitažlivost, kterou můžeme - i když modifikovaně - pozorovat i u buddhismu, a především u novějších náboženských hnutí. V této souvislosti je třeba poukázat na jednu obtíž, která byla v dialogu dlouho přehlížena, na kterou však je nutno brát zřetel v dialogu jak s hindy, tak s buddhisty: Při překladu základních pojmů je třeba postupovat s velkou obezřetností, aby se uspěchaně nekonstatovaly shody nebo naopak nečinila kritická odlišení.