ZSV_MO_13B_JUD_dějiny_svatky

Severní izraelské království bylo populačně i ekonomicky silnější, ale neodolalo Asýrii, která r 721 př.o.l. dobyla Samaří a značná část jeho obyvatelstva byla Asyřany odvlečena do jiných oblastí.

Judské království přetrvávalo. Král Joziáš (640 - 609) soustředil kult do Jeruzaléma a cizí náboženské kulty vymýtil. Judsko se dostalo do konfliktu s Babylónem a r 587 př.o.l. Nebukadnesar dobyl Jeruzalém. Tím skončily dějiny judského království i davidovské dynastie. Ta již nikdy nebyla obnovena, ale vzpomínka na ni zůstala v židovské náboženské tradici a transformovala se do postavy mesiáše. Obyvatelstvo bylo odvlečeno do Babylónie. Kněží a učenci však zachovávali odkaz židovského náboženství a kultury.

Novobabylónskou ř. vyvrátili Peršané a král Kýros umožnil vyhnancům navrát do vlasti. Království již obnoveno nebylo. Rozhodující postavení získali kněží soustředěni kolem nově budovaného jeruzalémského chrámu. V jejich čele stál velekněz.

Dynastie Hasmonejců

Za Alexandra Velikého Judea spadala (301 - 203) pod vládu egyptských Ptolemaiovců, pak ji získali syrští Seleukovci. Vliv helénismu zasáhl zvláště horní židovské vrstvy, ale většina národa ho odmítla.

V egyptské Alexandrii židovská diaspora (Židé žijící v rozptýlení mimo vlast) řečtinu přijala a spojila ji se svými náboženskými tradicemi.

V Judeji vypuklo protihelenistické povstání vedené rodem Makabejských. R 164 př.o.l. získali Makabejci zpět Jeruzalém. Z rodiny Makabejců vzešla dynastie Hasmonejců. Ta si kromě titulu vládce osvojila také velekněžský titul a dosáhla nezávislosti na Seleukovcích.

Judea byla začleněna do římské říše (63 př.n.l.). R 40 př.o.l. Římané jmenovali králem Heroda. Jeho prořímská politika, sklon k helénistické kultuře, tvrdost vlády a osobní krutost vyvolaly rychle se prohlubující a vleklou krizi.

V té době vystoupil v Galileji a Judeji Ježíš z Nazaretu. Po jeho smrti se začaly formovat i prvé křesťanské obce.

Protiřímské povstání

Napětí v židovské společnosti dostoupilo vrcholu v r 66 o.l., kdy vypuklo protiřímské povstání. Povstání skončilo krutou porážkou Židů. R 70 Titus dobyl Jeruzalém a o tři roky později padla poslední bašta odporu - pevnost Masada u Mrtvého moře. Vypálený jeruzalémský chrám nebyl již obnoven a do současnosti se zachovala jen západní zeď vnějšího chrámového nádvoří zvaná Zeď nářků, nejposvátnější místo judaismu. Na místě bývalého chrámu na chrámové hoře se dnes tyčí dvě mešity - Omarova a mešita al-Aksa. Podle judaismu povstane ti chrám až při příchodu Mesiáše.

V následujících letech došlo k židovským vzpourám, které vyvrcholily povstáním Bar Kochby v letech 132 - 135. Když i tento pokus dobýt ztracenou svobodu selhal, Židé se na téměř 2000 let stali národem bez vlasti, rozptýleným po světě.