Sociologie pro ekonomy

kněží – ovládají naši mysl

ženy – emocionálně

V Comtově pozitivismu převládají výrazně prvky konsensuálního přístupu.

Karel Marx (1818 – 1883) německý filosof.

Za hlavní problém společenského vývoje považoval sociální otázku, tj. problém tříd a třídního boje. Marx zdůrazňuje význam vzájemného působení člověka a společnosti. Lidé se na jedné straně musí přizpůsobovat novým podmínkám, na straně druhé nové podmínky vytvářejí. Charakterizuje konflikt mezi třídou vlastníků výrobních prostředků a třídou, která byla vlastnictví zbavena.. Proto narůstá ekonomický, politický a ideologický konflikt. Marx je představitelem teorie třídního boje a teorie revoluce

Herbert Spencer (1820 – 1903) anglický filosof.

Aplikoval na společnost Darwinovu evoluční teorii. Společnost chápe jako živý organismus, který vznikl živelně a jako součást přírody je řízen přírodními zákony. Za základní buňku společnosti je považován jedinec. Je zastáncem přirozeného výběru. Vládnou schopnější, méně schopní a chudí jsou ovládáni. Do přirozeného vývoje společnosti by se nemělo zasahovat. Spencer je představitelem biologického směru.

H.C. Carey

Snaží se aplikovat na společnost zákonitosti z matematiky a fyziky. Snahou je, vyjádřit sociální jevy a procesy kvantitativními metodami.. Člověk je považován za molekulu společnosti, sdružování lidí je vysvětlováno zákonem gravitace apd.

Carey je představitelem mechanistické ho směru.

Le Play (1806 – 1862) francouzský filosof

Tvrdí, , že morální, ekonomická a kulturní úroveň, společenský růst i úpadek, je určován zeměpisnou polohou, podnebím, kvalitou půdy, nerostným bohatstvím atd. Chování člověka je podmíněno přírodním prostředím.

Le Play je představitelem geografického směru

Georg Simmel (1858 – 1918)

Sociologii považoval za vědu o formách socializace člověka, o mezilidských vztazích, které si přes změny dějin zachovávají svou formální totožnost. Skupiny nejsou vždy harmonické a konflikt určitého stupně je hlavní podmínkou jejich existence.

Simmel je představitelem formalistického směru.

Gustav Le Bon (1841 – 1931)

Ve své knize Psychologie davu tvrdí, že hlavním rysem davu je průměrnost a krajní citlivost. Jedinec ztrácí v davu svou osobnost a stává se automatem bez duše.

Le Bon je představitelem psychologizujícího směru

Emil Durkheim ( 1858 – 1917 )

Pokusil se vysvětlit sociální jevy bez pomoci psychologických či naopak biologických činitelů, vytvořil teorii dělby práce a sebevraždy. Svět se podle něj skládá ze sociálních jevů, které jsou neosobní, vytvářejí na jedince vnější tlak a člověk se jim musí přizpůsobit. Durkheim je považován za zakladatele moderní sociologie a je představitelem sociologistického směru

Max Weber (1864 – 1920)

Zná teorii Marxe a Engelse, ale s řadou věcí nesouhlasí a vytváří novou koncepci sociologie. Zavádí metodu ideálních typů, ve které vytváří modely ideálních skutečností, které pak srovnává s realitou ( přínos pro metodologii ). Položil základy modernímu sociologickému uvažování o politice. Při vysvětlování politiky uplatňuje tři typy moci :