Sociologie pro ekonomy

Pracovní činnost skupiny je určitě determinována demografickými změnami, věkem, profesionální a vzdělanostní kategorii. Zde by zdánlivě mohly vystačit v převážné míře statistické demografické údaje. Avšak pracovníci se chovají a reagují také podle sociokulturního kontextu, podle způsobu sdružování či izolovanosti, osvojují si obranné postoje a podobně. Kromě toho se popisovaná situace odehrává v širším společenském rámci, tvořeném činností jiných skupin, institucí, přílivem imigrantů a jejich zařazováním do jednotlivých kategorií obyvatelstva a dalšími, které si již přímo vyžadují využívat teoretickou a empirickou potenci sociologie práce.

Sociologie práce a psychologie

Objektivně rostoucí úlohu v procesech, které podmiňují a utvářejí práci, má psychologie a především sociální psychologie. Rozličné faktory práce, přecházející z biologie do psychologie a do sociologie, se nenacházejí v jednoduchých přímočarých vztazích. Sociologie práce má se sociální psychologií společné metody pozorování, měření a vyhodnocování (např. technika měřících stupnic). Přitom je potřebné rozlišovat fyzické účinky (působící přímo na organismus) a psychologické účinky sociálního světa, zprostředkované aparátem smyslových orgánů a mozkové kůry.

Z hlediska individuální psychologie jde především o studium pracovních schopností, výkonu, únavy a odpočinku. R. Page ve své stati „Sociologie práce a vědy o člověku“ vyčleňuje tyto vědní obory na pomezí psychologie a sociologie: [4; 106-107]

1. Experimentální psychologie symbolických a komunikačních jevů

2. Statistická popisná mikrosociologie komunikačních jevů

3. Klinická anebo popisná mikrosociologie komunikačních jevů

4. Experimentální psychosociologie nesymbolického chování

5. Statistická popisná mikrosociologie nesymbolického chování

6. Klinická popisná mikrosociologie nesymbolického chování

7. Experimentální kolektivní psychologie velkého záběru

8. Statistická, neexperimentální kolektivní psychologie velkého záběru

9. Popisná kolektivní psychologie velkého záběru

10. Statistická popisná makrosociologie

11. Popisná mikrosociologie (nestatistická)

Specifické a nejvýznamnější místo ve vztahu sociologie práce a psychologie má psychologie práce, která řeší zákonitosti psychické regulace pracovní činnosti a využití poznatků o těchto zákonitostech ve všech oblastech lidské práce. Poznatkový systém psychologie práce se opírá o vlastní výzkumy, které se realizují v pracovním procesu, o poznatkový systém psychologických i nepsychologických disciplín. Psychologie práce je svou povahou i předmětem interdisciplinární. [8; 10]

Ve snaze o komplexní poznání sociálních souvislostí práce používá sociologie práce některé jejich pojmy a kategorie, přebírá část poznatků a metodické přístupy a postupy. I když každá věda a vědní disciplína má svá specifika a vlastní pohledy na sociální skutečnost, při dostatečném využití možností spolupráce mohou posunout teoretické i empirické zkoumání k efektivnějším výsledkům.