Sociologie pro ekonomy

h) otázky vlivu práce na utváření profesionálních typů osobností, na profesionální výběr.

Tento ucelený přehled oblastí sociologie práce je potřebné chápat jako komplex problémů, otázek, podmínek, faktorů, kterými se zabývá sociologie práce, vždy však v konkrétních společensko-

historických podmínkách a okolnostech. Tyto podmínky a okolnosti do značné míry určují určitý stupeň převahy té či oné oblasti, prioritu jednotlivých teoretických či empirických problémů, které sociologie práce ve všeobecnosti i v jednotlivostech řeší.

Vztah sociologie práce k jiným vědám

Práci je možno chápat jako určitý univerzální společenský fenomén, který mohou v její celistvosti z rozličných zorných úhlů studovat přírodní, technické i společenské vědy. Každý z těchto zorných úhlů je totožný s určitou formou pohledu na skutečnost, s určitým přístupem k problému. K práci je možné zvolit přístup technický, kybernetický, ekonomický, fyziologický, psychologický, pedagogický, sociologický, ale také historický, geografický, etnologický, demografický, právní a jiný. Důležité je však uvědomit si, že všechny zorné úhly a přístupy, kterými disponují jednotlivé vědní disciplíny, spolu úzce souvisí a vzájemně na sebe působí.

Sociologie práce a technologie

Každá práce je uskutečňována v jistých technických podmínkách. Od pravěkého člověka, který brousil kámen, až po programátora výpočetní techniky – všechny pracovníky obklopoval soubor technických podmínek – to znamená pracovní místo. Technologie studuje nástroje a přístroje (a jejich používání), které tvoří ono pracovní místo. Poznání nástroje a výrobních postupů pomáhá pochopit nevyhnutelnost, která udržuje formy práce a též jejich různorodost. Nástroj nebo postup práce se nemohou v praxi realizovat bez konkrétních společenských podmínek, které jim dovolují přejít k praktickému uplatnění. Vzájemné ovlivňování techniky a společenských činitelů vytváří mnohé svazky mezi technologií a sociologií práce.

Aristoteles ospravedlňoval otroctví tím, že člunek tkalcovského stavu stejně nemohl běhat sám. Podle H. Lefebra (1874-1959) přispěly k ústupu otroctví práce technické vynálezy, především koňský chomout, protože udělaly používání lidské hnací síly nejistým. K. Marx v Bídě filozofie tvrdí, že ruční mlýn je atributem feudálního společenského řádu, zatímco parní mlýn je spjat s érou průmyslového kapitalizmu. M. Bloch (1866-1944) uvádí, že vodní mlýn je známý od l. století p. n. l. na Středním Východu, ale velice pomalu pronikal do Evropy, protože zde byla velmi laciná zvířecí a lidská síla. [4; 74]

V rozvinutých společnostech význam, rozsah a tempo technických změn znásobili jejich účinek na strukturu, početnost a hustotu pracovních kolektivit, na členění profesionálních kategorií a na skladbu aktivního obyvatelstva. „Sociologii práce, ať už se zabývá jakýmikoliv problémy, je možné čím dál tím méně oddělit od vývoje techniky“ [4; 75]. Způsoby řízení a utváření autorit, role vedoucích, funkce mezi dílnami a úřady, kvalifikovanost, nedostatek nebo plynulost práce, jakož i postoje odborů korelují s procesy mechanizace a automatizace.