Sociologie pro ekonomy

Sociologie práce a ekonomie

O značně úzkém vztahu a vzájemných souvislostech mezi ekonomickými teoriemi a sociologii práce vypovídá již historie obou disciplín. Jednak je to společná snaha o vyjádření abstraktního pojetí práce, ale také některé společné a blízké metody a techniky zkoumání.

Současné ekonomické subdisciplíny nestudují pracovní sílu už výlučně v její kvantitě, ale více se zaměřují na její kvalitativní vlastnosti a reakce. Při řešení problematiky mezd, sazeb, nabídky, poptávky, otázek marketingu a dalších, se ekonomové čím dál tím víc zabývají proměnnými sociologického charakteru.

Ekonomie je také věda (a v poslední době zejména) o trzích, v rámci kterých představuje práce zvláštní formu výměny, podřízenou ekonomickým zákonům a zákonitostem. Jestliže bychom pracovníka jen na chvíli nazvali ortodoxně ekonomicky jako „prodavače práce“, při analýze rozdílů ve mzdě v různých odvětvích se zákonitě ukáže, že tito „prodavači práce“ nesou v sobě odlišnosti - kromě pracovního úsilí i v ohledech na specifičnost zaměstnání, záruky proti propuštění z práce, zabezpečení ve stáří, nemoci a pod. Projevují se zde zejména dvě skupiny vlivů: vlivy obrany svých zvláštních zájmů, které jsou vlastní skupině prodavačů práce v konkrétním výrobním (nevýrobním) odvětví a vlivy uvědomění si své solidarity s ostatními ve skupině prodavačů práce.

Sociologie práce využívala a využívá výsledky zkoumání ekonomie, ale zároveň nabízí ekonomii také neekonomické pohledy, které ukazují, že ekonomické prvky motivace se smíchávají s prvky neekonomickými (sociálními). Tak, jako musí ekonomové dělit mzdu na nominální a reálnou, i při celkovém studiu práce musí kromě ekonomických veličin brát v úvahu narůstající význam sociologické relativity. Proto je důležitá těsná kooperace těchto věd, zároveň ale i rozeznávání a respektování vlastních hledisek.

Sociologie práce a demografie

Demografie, kterou její průkopník A. Giuchard nazval „lidskou statistikou“ (1855), je vědou o kvantifikovaných empirických údajích o růstu, věku a struktuře obyvatelstva. Zpočátku byla svými koncepcemi blíže ekonomii než sociologii, protože se zabývala charakteristikou obyvatelstva zejména podle úrovně výroby a spotřeby. Na tomto technickém základě ekonomové a demografové spolupracují také dnes, např. vypočítávají náklady demografického růstu, objem investic, které tento růst vyvolává (výstavba bytů, servisních zařízení, vytváření pracovních příležitostí a pod.). S přírůstkem lidí v určité skupině dochází nutně ke zvyšování minimální spotřeby skupiny. Aby demografický růst vedl také ke zvýšení výroby, musí ho doprovázet určité společenské a ekonomicko-organizační podmínky, o které se zajímá především sociologie práce.