Sociologie pro ekonomy

Tak, jako se nejstarší vědy (například filozofie) nezačínaly vyvíjet na základě přesné definice svého předmětu, tak i předmět sociologie práce byl po dobu jejího vývoje vymezovaný v úzké propojenosti s praktickými společenskými potřebami a dosahovanými výsledky v teoretické oblasti. Vzhledem k tomu, že sociologie práce je relativně mladá sociologická disciplína, setkáváme se při studiu děl výrazných sociologických osobností s odlišnými akcentacemi jednotlivých prvků jejího předmětu. G. Friedmann přirovnává úsilí po upřesnění názvů v společenských vědách, aplikovaných na skupiny a pracovní činnosti k zabodnutí měřičské tyče, kterou výzkum v průběhu vývoje přemístí a předstihne. Sám považuje za předmět sociologie práce, v nejširším smyslu slova, studium všech lidských kolektivů, které se tvoří při práci a vykazují aspoň minimální črty stability. [4; 28]

Polští sociologové se shodují s pojetím J. Szczepańského v tom, že sociologie práce je odvětví sociologie, které se zabývá prací jako společenským procesem - vlivem společenských podmínek na motivy, průběh, intenzitu i výsledky práce – jakož i zkoumáním účinků, které práce vyvolává ve struktuře činnosti a rozvoji širších a užších skupin lidí.

Práci jako sociální jev je takto možné považovat za předmět studia sociologie práce. Tuto stručnou charakteristiku předmětu dále např. J. Pichňa rozšiřuje na společenskou podmíněnost práce, společenské procesy a vztahy (i vazby), vznikající na pozadí práce, společenské formy práce, společenské důsledky práce (i její dělby), hodnotu práce v souboru společenských hodnot, místo práce ve vývoji člověka a společnosti. Sociologie práce se podle něj zabývá systémem pracovních vztahů a sociálními institucemi, které je regulují. Předmětem sociologie práce jsou i takové problémy, jako například společenské důsledky dělby práce, práce ve společenském vývoji, povolání jako společenská kategorie, práce a společenská kariéra, alienace a humanizace práce a pod. [7; 11]

Ve Velkém sociologickém slovníku [11; 1122] je charakterizována sociologie práce jako sociologický obor, resp. subdisciplína sociologie, která zkoumá:

a) technickou a sociální dělbu a organizaci práce v její historické i aktuální ekonomické a politické podmíněnosti (například krizí, internacionalizací trhu práce),

b) pracovní podmínky a situace v různých obdobích ve sférách produkce, odvětvích zaměstnání a sociálních, socioprofesních i malých pracovních skupinách,

c) vliv této situace (např. míry zátěže anebo autonomie) na sociální postavení (např. polarizaci pracovní síly), na interpersonální vztahy (např. pracovní konflikty), chování (například profesní socializaci) a vědomí pracovníků,

d) vliv institucionalizovaných sociálně-ekonomických principů (např. námezdní práce) a mocenských poměrů (např. podnikové demokracie) na pracovní situaci,