Sociologie pro ekonomy

Teorie konfliktu je sociologický směr, který odmítá myšlenku strukturního funkcionalismu o všeobecné harmonii. Stává se výrazným proudem sociologického myšlení v průběhu 50. let 20. století. Základní myšlenka o společnosti je formulována jako protiklad konsensuální teorie:

1. Sociální systémy jsou založeny na protikladech

2. Společnosti jsou vnitřně rozdělené

3. Život ve společnosti generuje opozici a nepřátelství

4. Společenský život podmiňují sociální konflikty

5. Každá společenská diferenciace vytváří mocenskou nerovnost

6. Základními prvky společenského života jsou zájmy

7. Sociální život obsahuje nátlak

8. Společenský život je především o různosti zájmů

9. Sociální systémy inklinují ke změně.

Sociální konflikt nemusí mít jen destruktivní charakter, ale může daný systém upevňovat.

Sociologický přístup sociálních konfliktů má svá specifika. Etologicky

( etologie- nauka o chování a jednání) rozebírá agresivitu s důrazem na kulturní instituce, které sice instinktivně agresivitu neodstraňují ale výrazně usměrňují její projevy ( desatero přikázání). Psychologii upozorňuje, že konfliktní situace nejsou jen psychickou dispozicí člověka, jsou podmíněny i sociálními faktory (nezaměstnanost, ztráta blízkého člověka, krádež, pomluvy).

Představitelem konfliktualistické teorie je Lewis Coser (1913 –

který rozlišuje realistický a nerealistický konflikt. První řeší reálný spor, ze kterého vzejde vítěz a konflikt končí. V případě nerealistického konfliktu se stává akt agrese cílem a každé jeho vítězství je pro něj povzbuzením. Coser vidí pozitivum v konfliktu ve vybití potlačované agrese (výpustný ventil). Podle něj nejsou konflikty nebezpečné, nýbrž absence pravidel pro jejich regulaci.

Systematičtěji rozpracovává teorii konfliktu Ralf Dahrendorf (1929 –

Podle jeho názoru je každý složitý sociální útvar založený na přerozdělování moci.. Lidé, kteří mají moc, získávají výhody na úkor těch, co ji nemají. Základem konfliktu nejsou ekonomické příčiny, jak tvrdí Marx, ale tendence lidí o přerozdělování moci. Tady vychází z myšlenek M. Webera.

R. Collins je autorem nejsystematičtější verze teorie konfliktu. Podle něj existují v každé společnosti dvě základní třídy: jedna kontroluje nedostatkové statky a služby a druhá o jejich kontrolu usiluje. Vlastnictví je pouze jednou z forem podílu na moci, jiné formy spočívají v otevřeném násilí nebo v dražbě.S každou z forem moci jsou spjaty jiné formy konfliktu. Colins zde stanovuje základní předpoklady, z nichž vycházejí všechny analýzy:

1. Každý člověk sleduje v prvé řadě uspokojení svého zájmu a vyhýbá se jeho neuspokojení.

2. Různí lidé mají k dispozici odlišné zdroje, jejichž pomocí mohou dosahovat svých egoistických cílů ( fyzický nátlak, citové vydírání, sexuální atraktivnost, soukromé vlastnictví).