Veřejná ekonomika přednášky

Soustava sociálního zabezpečení

• Ve světě je celá soustava sociálního zabezpečení postupně doplňována do určitého standardního rozsahu, který je dán tím, že jde vždy o určitý soubor povinných opatření v oblastech zabezpečení:

  • ve stáří, invaliditě a úmrtí,

  • v nemoci, mateřství, i ve spojení s mateřskou péčí,

  • při pracovních úrazech,

  • v nezaměstnanosti,

  • životní úrovně rodin,

  • sociální péče.

Faktory ovlivňující systém sociálního zabezpečení

• Vnitřní:

  • ekonomická situace země – čím bohatší bude, tím se dokáže lépe starat o nemocné

  • politická situace,

  • demografická situace,

  • etická názory a tradice

• Vnější:

  • propojování ekonomik různých zemí,

  • migrace obyvatel,

  • mezinárodní úmluvy

Principy systémů sociálního zabezpečení

• univerzality – měl by platit pro všechny

• uniformity – jednotná pravidla

• komplexnosti = úplnost

• adekvátnosti - dávky by měly být úměrné potřebám

• sociální garance,

• sociální solidarity - odvádím státu a doufám, že nikdy nebudu muset mít příspěvky

• sociální spravedlnosti,

• participace- od mala ze státu bereme a v budoucnu budu dávat i já státu, když budu pracovat

Modely sociálního zabezpečení

• Klasický model sociálního pojištění (pojišťovací model, Bismarckův model) – vytvořen v 80. letech 19. století za vlády kancléře Bismarcka v Německu. Podstatou modelu bylo povinné sociální pojištění, hrazené zaměstnanci a zaměstnavateli, ze kterého byly vypláceny jak zásluhové dávky, tak univerzální dávky v případě zdravotní péče. Toto sociální pojištění nebylo součástí státního rozpočtu.

Je to doba průmyslové revoluce, zavedení strojů do výroby, pásový výroba, úrazy

univerzální dávka – když splníme nárok na dávku tak ji dostaneme (dávka hmotné nouze, přídavek na dítě apod.)

zásluhové dávky – musíme se o ně zasloužit (důchod)

• Moderní model sociálního pojištění (konzervativní model) – obdoba pojišťovacího modelu s tím rozdílem, že se vztahuje na všechny obyvatele a ne jen na zaměstnance. Podstatou modelu je povinné veřejné zdravotní pojištění a příspěvky na sociální zabezpečení. V rámci tohoto modelu jsou vypláceny jak zásluhové, tak univerzální dávky, a to v případě důchodů, nemocenské, v nezaměstnanosti, či v oblasti zdravotní a sociální péče či pomoci rodinám s dětmi. Prvky tohoto modelu jsou uplatňovány např. v Německu, Francii či Belgii.

• Klasický model sociální pomoci (anglosaský, liberální model) – založen na poskytování pouze minimálních sociálních dávek podle konkrétní situace občanů. Sociální pomoc tak byla poskytována pouze těm občanům, kteří ji jednoznačně potřebovali. Dávky se pohybovaly na úrovni životního minima. Prvky daného modelu byly charakteristické např. pro USA či Spojené království.

• Moderní liberální model sociální pomoci – rozšiřuje moderní model sociálního pojištění, jelikož tendence tohoto modelu vedly k poskytování univerzálních dávek jak v případě nemoci či invalidity, tak ve stáří, popř. i v případě nezaměstnanosti nebo jako forma sociální pomoci.

• Skandinávský (sociálně demokratický) model – je kombinací jak modelu sociálního pojištění, tak modelu sociální pomoci, přičemž zdůrazňuje význam principu sociální solidarity a principu zásluhovosti. V rámci tohoto modelu jsou poskytovány zejména univerzální dávky, doplněné dávkami zásluhovými.

• Je nejštědřejší