Fyzická geo. pojmy

N
Národní atlas - soubor map spojených účelem, tématikou nebo měřítkem, zpracovaný koncepčně kartograficky a polygraficky jako jednotné dílo. Československý nár. atl.
Niva – plochý povrch na dně údolí tvořený nejmladšími nánosy řek, je pravidelně zaplavován

O

Oběh vody v přírodě - (hydrologický cyklus) je stálý oběh povrchové a podzemní vody na Zemi, doprovázený změnami skupenství. (prší, vsákne se, proteče do řek,moří, vypaří se, sněží,prší,vsákne se …)
Oblak – viditelný shluk produktů kondenzace vody. Patří sem i mlha.
Oblík – výstupek skalního podkladu okrouhlého nebo eliptického půdorysu, ohlazený a rýhovaný ledovcem. Často na dnech ledovcových údolí a karů i v místech bývalého pevninského zalednění.
Oceánské pánve – plošně nejrozsáhlejší částí oceánského dna. Jsou pokryty oc. sedimenty, vystupují ze dna podmořské hory, převážně sopečného původu. O.p. jsou rozbrázděny řadou oceánských příkopů.
Oceanita – jev, malé rozdíly teplot, více srážek
Odtok – celkové množství vody, které odtéká z určitého povodí či vodní nádrže za určitý časový úsek.
Orogeneze – soubor procesů v zemské kůře vedoucí ke vzniku pohoří.
Orografie – horopis, součást fyzické geografie studující prvky zemského povrchu, které jsou výrazné proti okolnímu reliéfu
Oscilace - Kolísání. Používá se například v souvislosti s populací
Ozónová vrstva – vrstva atmosféry ve výšce 20 – 30 km s vysokým obsahem ozonu, brání pronikání ultrafialového záření, vznik ozon. dír (jižní pol)

P
Pasát - je typ pravidelného větru vznikající v oblasti kolem zemského rovníku, vanou z oblastí vysokého tlaku do oblasti nízkého tlaku, převládají v tropických oblastech

Pedografie – jedna ze základních vědních disciplín fyz. geo. zabývající se studiem prostorového rozmístění půd v pedosféře.
Pedologie - půdoznalectví, nauka o vzniku, vlastnostech, třídění půdy
Pedosféra – půdní obal Země na povrchu litosféry, vzniká z půdotvorného substrátu za spolupůsobení živých organismů, klimatu, a času
Pemza- je vyvřelá hornina pórovité textury buď zcela, nebo převážně sklovitá, patřící k přirozeným sklům (obsidián), je jediná hornina, která plave, výskyt na Liparských ostrovech
Peneplén- tvar,zarovnaná část zemského povrchu s malými výškovými rozdíly, Šumavské pláně
Permafrost – trvale zmrzlá půda, jejíž teplota nestoupne nad 0 °C po celý rok, Sibiř, Aljaška
Pevninské úpatí – ve spodní části pevninského svahu. Je charak. akumulací sedimentů z pevniny
Pevninský svah – od okraje šelfu klesá až do hloubek 1500-3000m s průměrným sklonem 2-6°, v oblastech zlomových pohoří však až 40°(Bahamská ploš.), při ústí veletoků méně než 1°(Mississippi).
Pevninský šelf – podmořské pokračování pevniny, svažující se do moře pod průměrným úhlem 0°07´a do hloubky max. 200m. Má rozsáhlé zásoby surovin (ropa, zem. plyn, vzácné kovy).
Písečná bouře - zvláštní atmosférický jev, kdy je vlivem pohybu vzduchových mas zvedán do atmosféry drobný prachový materiál či písek, který se pak následně spolu s posunem mas pohybuje do nových oblastí
Počasí – krátkodobý fyzikální stav atmosféry v určitém místě a čase, a rozdíl od podnebí vykazuje proměnlivost.
Podnebí – dlouhodobý stav atmosféry, viz klima
Podzemní voda – voda, která se vyskytuje a pohybuje pod zemským povrchem v půdách a v horninách. Vzniká většinou vsakováním srážkové vody do zemské kůry.
Polder – plocha vysušeného mělkého moře, získaná zejména pro intenzivní zemědělské využití. Leží pod úrovní hladiny moře, proti záplavám je chráněn soustavou hrází či dun. (Nizozemí)
Polje – tvar, krasová deprese s příkrými stěnami, ostrým úpatím a plochým dnem, např. údolí Matienzo
Povodeň – přechodné výrazné zvýšení hladiny vodního toku nebo jiných povrchových vod, při kterém voda zaplavuje území mimo své koryto a může způsobit škody.
Povodí – uzavřené území, ohraničené rozvodní čárou, ze kterého odtéká voda z atmosf. srážek, ledovců, a věčného sněhu povrchovou i podzemní cestou do daného vodního toku.
Pramen – místo výtoku podzemní vody na zemský povrch. Dělí se podle trvání výtoku (stálé, občasné, epizodické), podle způsobu výstupu (výstupné,sestupné), podle teploty vody (studené, teplé)
Proláknina – část zemského povrchu, jejíž dno leží pod úrovní hladiny světového oceánu. Dno může být suché nebo zaplavené. P. vyplněná jezerem, jehož hladina leží nad a dno pod úrovní hladiny oceánu se nazývá kryptodeprese (Bajkalské jezero).
Propast – otevřená dutina ústící k povrchu země, převážně svislá. Krasová p. vzniká propadnutí stropu jeskyně, rozšiřováním závrtu či svislé jeskyně. Nekrasová se vyvíjí svahovými pohyby bloků.
Průliv – pás moře oddělující od sebe navzájem nesouvisející části pevniny. (La Manche)
Průplav – uměle vybudovaná vodní cesta, zkracující vzdálenosti mezi dvěma místy či umožňující propojení vodních toků (kanál Rýn-Mohan-Dunaj).
Prvotní atmosféra - především vodní pára, dále metan, oxid uhličitý, amoniak, dusík, vodík, helium, inertní plyny a tzv. kyselé dýmy. V atmosféře dochází vlivem slunečního záření k rychlým chemickým reakcím, proto v ní nemůže přetrvávat směsice plynů, které spolu reagují. Tomuto rovnovážnému mrtvému období v atmosféře se říká nebiologický ustálený stav.