Fyzická geo. pojmy

Hranec – valoun s ostrými hranami. Hrany vytvoří písek hnaný větrem. H je produktem eolické činnosti, vyskytuje se nejčastěji v pouštním podnebí či na mořském pobřeží.

Huminid kliamtu –děj, zvyšování vlhkosti

Hydrogeografie – část hydrologie, zabyvající se popisem a a studiem hydrologických charakteristik určitých území a jejich vod

Hydrologie – věda, zabývající se zákonitostmi rozšíření a pohybu vody na Zemi. Dělí se na 2 hlavní větve – H pevnin (glaciologie, limnologie, podzemních vod) a H moří (oceánografie).

Hydrografie – zabývá se soustavným zpracováním, tříděním a popisem hydrolog. poznatků

Hydrometrie – zabývá se metodikou měření a získávání hydrologických údajů

Hydrosféra – veškerá voda všech skupenství na zemském povrchu, pod ním a v atmosféře

CH

I
Indiferentní - neurčitý, neutrální, nezúčastněný, netečný, lhostejný

Insolace – množství slunečního záření dopadajícího na vodorovnou jednotkovou plochu za čas
Intercepce - je množství zadržené vody na rostlinách (popř. i na předmětech). Je to část srážek, která nikdy nedopadne na povrch půdy, ani na něj nezteče
Inverze - stav teplotního zvrstvení atmosféry, při kterém s nadmořskou výškou teplota stoupá, vyskytuje se nejčastěji v zimě v tlakových výších

Izolinie – čára spojující v mapě body o stejné hodnotě sledovaného jevu (nadmořské výšky – izohypsa (vrstevnice), Izoterma (stejná teplota), izobara (stejný atmosférický tlak) atd.)
Izotermie - jev, kdy v určité vrstvě atmosféry se teplota s přibývající výškou nemění

J
Jezero – přirozeným způsobem vzniklá sníženina zemského povrchu vyplněná vodou, dělení: tektonická (Bajkal), sopečná (Crater Lake), ledovcová (Šumavské jezera),..
Jesep – nízký písečný a štěrkový břeh říčního toku ve vnitřní straně meandru, na této straně meandru dochází díky pomalejšímu proudění vody k ukládání materiálu

K
Kaldera – rozsáhlý sopečný kráter, vzniklý sopečným výbuchem nebo erozí, Tarawera
Kar – ledovcový kotel, údolní závěr horského údolí přehloubený ledovcem, po odtání vznik jezer (Černé jezero)
Kartografické zobrazení – projekční, popř. konstrukční metoda, která převádí obraz zeměpisné sítě z glóbu do roviny mapy. Dělí se podle tvaru zobrazovací plochy (azimutální, kuželová, válcová a obec.)
Kartografie – vědní obor zabývající se znázor. povrchu Země, popř. nebeských těles ve formě mapy
Kelvin – jednotka teploty, O K je teplota absolutní nuly (nejnižší teplota jaká je vůbec fyzikálně možná)
Klima – dlouhodobý režim počasí pro určité místo na zemském povrchu (ČR – mírné klima)
Klimatická anomálie – odchylka od normálu, rozdíl mezi normální hodnotou a skutečnou naměřenou
Klimatologie – nauka o podnebí.
Koalescence – děj, spojování dvou nebo více kapek kapaliny v jednu o větším objemu a menším povrchu a tedy menší povrchové energii.
Kondenzace – neboli kapalnění je skupenská přeměna, při které se plyn mění na kapalinu (rosa, mlha, orosené sklo,..)
Kontinentalita ponebí – souhrn vlivů pevniny na utváření podnebí. Vzrůstá směrem od oceánu do nitra pevniny. Nejvýznamnější rys – zvětšování rozdílů teplot mezi dnem a nocí i během roku.
Konvergence - proces postupného splývání dvou dosud oddělených struktur.
Koraze – eroze zem. povrchu, obrušování a rozrušování hornin pevnými částicemi (písečná zrna), vznik skalních hřibů
Koroze - nahlodávání povrchu hornin a minerálů chemickými procesy.
Krajinná sféra – planetární geosystém soustředně uspořádaných, vzájemně se prolínajících vrstev. Např. litosféra, hydrosféra, pedosféra
Kras – název pro území s výskytem povrchových a podzemních krasových tvarů, tj. tvarů vznikajících v horninách rozpustných ve vodě (vápence, dolomity, sádrovce).
Kosa – úzká plochá přírodní hráz při mořském pobřeží, tvořená převážně písčitým mořským sedimentem, připlaveným pobřež. mořskými proudy a vlnobitím. Často přehrazuje mořský záliv a odděluje tak od moře pobřežní lagunu, spojenou s mořem jen úzkým průlivem.
Kryosféra - označuje veškerý povrch planety Země, kde se voda nachází v pevném skupenství, zahrnuje mořský led, jezerní led, led na tekoucí vodě, sněhovou pokrývku, ledovce, ledové čepičky, ledové příkrovy a také trvale zmrzlou zem.
Kupa – 1. typ hory se zploštěným temenem, budována např. sopečnými horninami. 2. osamocený oblak kupovitého až věžovitého tvaru s výrazně ohraničenými obrysy, jeden ze základ. druhů oblaků.