Fyzická geo. pojmy

T
Tématická mapa - zobrazuje na podkladu základní mapy další přírodní, sociálněekonomické a technické objekty a jevy a jejich vztahy, zaměření na zobrazení jednoho nebo několika málo jevů (např. mapa pasátů v Atlantském oceánu)
Tera rosa – zemina, nepatrně humózní červená až hnědočervená jílovitá země vzniklá jako zbytek po zvětrání a vyluhování zvl. v oblasti Středozemního moře
Transverzální poloha - umístění zobrazovací plochy vůči referenční ploše v poloze, kdy osa kužele nebo válce, resp. normála zobrazovací roviny, prochází rovinou rovníku
Travertin – vápenitý sintr. Pórovitá až celistvá hornina vznikající vylučováním uhličitanu vápenatého z vod pramenů a potoků. Využíván jako stavební kámen.
Trog – údolí vymodelované horským ledovcem, má většinou tvar U, strmé stěny, ploché dno, například v Norsku
Troposféra – nejnižší vrstva atmosféry. Do 9km nad póly, 11km v mírném pásu a 17km v tropickém. Odehrává se v ní převážná část fyzikálních procesů utvářející počasí.
U
Úval – výrazná protáhlá sníženina zemského povrchu, se širokým dnem, často tektonického původu
Uvala – tvar, krasová povrchová sníženina vzniklá nejčastěji bočním spojením několika závrtů, na pobřeží v Chorvatska
V
Varvy – usazenina glaciálních jezer složená střídavě ze světlých a tmavších nánosů, střídáním vrstev vznikají varvity
Viklany – osamocená izolovaná skála, dotýkající se podloží pouze malou plochou.
Vítr - proces, horizontální proudění vzduchu v atmosféře, je vyvolaný rozdíly v tlaku vzduchu a rotací Země. Vánek, vichřice, tornádo
Virga - meteorologický termín pro srážku, která vypadává z oblaku, ale vypařuje se ještě před dopadem na zem, tento jev je velmi běžný v pouštních oblastech.
Vlhkost vzduchu – obsah vodní páry ve vzduchu. Stav nasycení udává max. možný obsah vodní páry za dané teploty (100%), při dalším zvyšování obsahu vodní páry dochází ke kondenzaci vodní páry.
Voda - chemicky H2O, , je sloučenina vodíku a kyslíku. Spolu se vzduchem resp. zemskou atmosférou tvoří základní podmínky pro existenci života na Zemi.
Vodopád – místo, kde tekoucí voda ve vodním toku padá z výšky přes skalní stěnu.
Volná atmosféra– od 1,5 km výše; neprojevuje se vliv aktivního povrchu, turbulentní tření lze zanedbat, dělení atmosféry podle interakce aktivního povrchu a atmosféry
Vrchoviště – jsou rašeliniště s vypouklým tvarem a jezírky ve vrcholové části.
Vřesoviště – vegetační formace tvořená keříky, travami a bylinami. Jsou běžná v přímořské části západní Evropy, většinou na chudých půdách po vykácení lesů.
Vulkanismus – proces, sopečná činnost, proces výstupu magmatu na povrch Země a jeho povrchové a mělce podpovrchové projevy. Sopky, lakolity
Výpar – proces, objem vody, která se za jednotku času vypaří do ovzduší z definované plochy povrchu, jeden ze základních meteorologických prvků.
Výsep – nárazový břeh, prudce skloněná strana v břehu říčního toku na vnější straně meandru, vymílání a podemílání břehu
Vyvěračka (ponor) – místo, kde podzemní krasové vody vyvěrají na zemský povrch.
W
X
Y
Z
Záliv – tvar, část jezera, moře nebo oceánu, která se zařezává do pevniny takových způsobem, že je ze tří stran obklopena pevninou (Biskajský, Botnický)
Závrt – velmi rozšířený povrchový destrukční tvar krasových oblastí, zejména na povrchu krasových planin. Je to nálevkovitá nebo mísovitá prohlubeň, většinou kruhovitého nebo eliptického půdorysu.
Zeměpisné souřadnice – udávají zeměpisnou polohu míst na zemském povrchu. Zeměpisná šířka je úhel mezi rovinou rovníku a spojnicí středu Země s daným místem.. Zeměpisná délka je úhel mezi polorovinou základního poledníku (0°) a polorovinou místního poledníku, který prochází daným místem.
Zemětřesení – krátkodobé otřesy zemského povrchu vyvolané pohyby v zemské kůře a svrchním plášti Pohyb litosférických desek). Vzniká působením vnitřních sil Země. Šíří se zemětřesnými vlnami na velké vzdálenosti. (Z pobřeží Ameriky, V Asie)
Zonalita - rozložení různých půd v závislosti na geografické poloze, přesněji na klimatických podmínkách (teplotách a srážkách), vertikální, horizontální
Zvětrávání – proces přizpůsobování se hornin podmínkám prostředí, při kterém dochází k mechanickému rozpadu a k chemickému rozkladu hornin. Výsledkem je zvětralina, která se liší od původní horniny fyzikálními vlastnostmi, chemickým složením a většinou i odlišnou barvou.
Zvodeň – jev, akumulace podzemní vod, přebytek je vytlačen na povrch, freatická zvodeň