Fyzická geo. pojmy

Q

R

Rašeliniště – bažina v oblastech s vysokou hladinou podzemní vody a v místech vývěrů podzemních vod s nízkým obsahem rozpuštěných minerálních látek, s typickým porostem rašeliníku. ( např. Boží Dar)
Referenční elipsoid – matematický model Země, přimyká se geoidu pouze v některých oblastech, Krasovského, Besselův
Ron – neuspořádáný plošný odtok vody ze srážek nebo ze sněhu ve směru největšího spádu svahu. Vytváří ronové rýhy, které jsou prvotní fází erozních rýh, svádějící odtékající vodu do koryta vod
Rozvodí – geomorf. útvar, tvořící přirozené rozhraní mezi povodími. Čára, vyznačující geografickou hranici mezi povodími se nazývá rozvodnice.
Rybník – uměle vytvořená mělká vodní nádrž napájená říční vodou či přívodními kanály, nebo pouze vodou podzemní či srážkovou.
Říční terasa – plochý stupeň ve svahu omezený příkřejším mladším svahem. Vznikla erozní či akumulační činností řeky ve svahu údolí či rovině.

S
Sandr – ploché, nepatrně sklopené území, tvořené hlavně písečnými a štěrkovými bahnitými usazeninami, které vyplavily bystřiny, vytékající z ledovcových morén

Sahel – pruh území v Africe na jižním okraji Sahary na přechodu mezi pásmy pouští a savan.
Sediment – usazenina, vznikající na dně vodních nádrží, řek, moří, obsahuje materiál z pevnin, anorganické i organ. Materiály
Siderický den - doba otočení Země o 360º (23 h 56 min 4,100 s středního času)
Sifon – zúžení jeskynní chodby, ve které se jeskynní strop sklání tak hluboko, že se noří do výplně jes.
Sintr – silně porézní hornina, která vzniká usazováním z roztoků. Vápenatý s. je hlavní výplní jeskyní.
Skleníkový efekt - je proces, při kterém atmosféra způsobuje ohřívání planety tím, že snadno propouští sluneční záření, ale tepelné záření zpětně vyzařované z povrchu planety účinně absorbuje. Skleníkový efekt je nezbytným předpokladem života na Zemi.
Sklon – hodnota, vyjadřuje úhel, který svírá rovina dráhy se základní rovinou příslušné souřadné soustavy. Značí se i a vyjadřuje se ve stupních, řidčeji v radiánech (rad).
Slatina – bažina vznikající převážně v mrtvých říčních ramenech či částí říčních údolí s nedokonalým odtokem povodňových vod.
Sluneční konstanta - je tok sluneční energie procházející plochou 1 m², kolmou na směr paprsků, za 1 s ve střední vzdálenosti Země od Slunce měřený mimo zemskou atmosféru.
Sluneční záření – zdroj energie, záření vysílané Sluncem, ultrafialové, viditelné světlo, infračervené
Smog – jev, chemické znečištění atmosféry, které je způsobené lidskou činností, atmosféra je obohacena o složky, které v ní normálně nejsou, např. londýnský smog
Sněžná čára –hranice vymezující oblasti s celoroční pokrývkou sněhu.
Solfatary – postvulkanické výrony par a plynů, vysrážením vznikají nové minerály
Soliflukce – postupné stékání povrchových půdních horizontů po dlouhodobě zmrzlé půdě.
Soutěska – úzké a hluboké údolí vzniklé erozí v tvrdých a propustných horninách často rozpukaných. Má strmé až svislé stěny, hloubka převažuje nad šířkou. v porovnání s kaňonem má užší dno, pokračujícím vývojem soutěsky vzniká kaňon.
Spád – hodnota, rozdíl nadmořských výšek dvou míst na určitém vodním toku vztažený k délce měřeného úsek.
Spraš – úlomkovitá usazená hornina navátá větrem, hlavní složkou je křemitý prach, tvoří v krajině plošné pokryvy, návěje a závěje
Stratosféra – vrstva atmosféry ve výškách 11-50km. Obsahuje ozonosféru.
Strž – typ erozního zářezu s příkrými stěnami. Vzniká eroz. vývojem. Na dně stálý či občas. vod. tok.
Sublimace/desublimace – S. přímá změna pevného skupenství v plynné. Ds. přechod látky z fáze plynné do fáze pevné
Sufoze - je mechanický odnos drobných půdních či horninových částic podzemní vodou, což má za následek sesedání povrchu, vznik podzemních výdutí či tzv. sufózních studní (trychtýřovité sníženiny).
Suky – tvar, je osamocený vrch nebo hřbet vyčnívající z paroviny; jeho temeno je v úrovni původního povrchu
Svah - forma nakloněného terénu, při pohybu předmětů po svahu se hovoří o tzv. svahových pohybech, které významnou měrou mohou měnit tvář krajiny, násypový, výkopový
Škrapy – tvar, nepravidelné hřbety a žlábky na skalním povrchu krasových hornin, vznikají rozpuštěním vápence, např. obecné, žlábkové, hrotovité