Anatomie

V obecné histologii rozlišujeme pět typů tkání: epitelovou tkáň, pojivovou, svalovou a nervovou tkáň a tělní tekutiny, resp. krev. Epitelové tkáně a krev nepředstavují v pohybovém systému významnější strukturální složku a jsou proto probírány v kapitolách, kde se uplatňují výrazněji.

Pojivové tkáně - s jistou mírou nadsázky, vytvořily obratlovce. Z obecného hlediska nejsou pojiva jen tkáněmi mechanické opory těla. Zabezpečují také látkovou výměnu, představují energetickou reservu organismu a reprezentují buněčný regenerační potenciál i pro jiné než pojivové tkáně. U novorozence tvoří mezibuněčná hmota pojiv asi 30% hmotnosti těla !

<!--[if !supportEmptyParas]--> <!--[endif]-->

Pojiva mají v principu jednotný stavební plán - skládají se ze stejných stavebních komponent: buněk a mezibuněčné hmoty.

Mezibuněčná hmota je dvojího druhu: vláknitá a amorfní (beztvará). Typickým a společným znakem všech pojiv je přítomnost většího množství mezibuněčné hmoty. Podle zastoupení jednotlivých stavebních složek a podle vlastností amorfní mezibuněčné hmoty rozlišujeme tři typy pojivových tkání:

<!--[if !supportLists]-->• <!--[endif]-->vazivovou tkáň - vazivo;

<!--[if !supportLists]-->• <!--[endif]-->chrupavčitou tkáň - chrupavku, a

<!--[if !supportLists]-->• <!--[endif]-->kostní tkáň - kost.

Z hlediska definice tkání a vymezení pojmu "orgán", i z hlediska jejich dalšího třídění, je nezbytné rozlišovat mezi pojmy : kostní tkáň - kost, chrupavčitá tkáň - chrupavka, apod.

Kostní tkáň je typem pojivové tkáně a je hlavní složkou kosti. Kost je orgán, tj. útvar složený z řady (nejen pojivových !) tkání. V běžné komunikaci se tyto rozdíly stírají a pro jednoduchost budeme proto zvláště u vazivové a chrupavčité tkáně používat označení: vazivo a chrupavka.

Mikroskopickou stavbou, vznikem a funkčními vlastnostmi tkání se zabývá histologie. Mikroskopickou stavbu orgánů studuje tzv. mikroskopická anatomie. Hranice mezi oběma disciplínami je značně konvenční a má v podstatě pouze historický a didaktický význam.

Dnes již samostatným oborem je ultramikroskopie, která se z původní histologické metodiky změnila v samostatný obor, zaměřující se především na stavbu, vznik a funkci buněčných organel, buněčných membrán, mezibuněčných spojů, atd.

¥ Z hlediska sportovní kineziologie představuje mikroskopická stavba tkání zdánlivě odtažitou problematiku. Převážně morfologicky pojímaná histologie skutečně není pro pochopení stavby a funkce pohybového systému vhodná. Kineziterapeut nebo tělovýchovný pracovník se nezabývá mikroskopickou diagnostikou, pro kterou jsou tyto znalosti nutné. Základní funkční pohled na stavbu a chování jednotlivých tkání pohybového systému je ovšem zcela nezbytný, protože na buněčné (správněji subbuněčné) a tkáňové úrovni se realizuje většina funkcí daného orgánu, a také pouze na této úrovni je možné pochopit biologickou podstatu a determinovanost vlastností jednotlivých složek orgánů pohybového systému. Postačí připomenout vztah: svalová pružnost - titin - strečink.